cedníků (uctívání hej rozmanitě] sich ostatků, jež se dochovalo až na naše dny). Tak v Římě v basilice Liborianské napodobí věrně celou betlémskou jeskyni, v níž záhy je umístěna i socha Marie s Ježíškem. Mimo to jsou uctívány — zprvu v Betlémě, později přeneseny byvše do Ríma, v kostele S. Maria Mag-giore — jesle, v nichž dle tradice věřících leželo božské dítě. A brzy chrámy jiné, kterým se nedostalo ani částečky, ani třísky z posvátných jeslí betlémských, staví jesle svoje, zobrazují pro sebe a věřící svého okrsku velký děj narození boha spasitele.

Oživují potom jesle v středověku oblíbená mystéria, duchovní hiy. A v době, kdy duchovní hry byly zakazovány, zanikaly a konečně zcela zanikly, jesličky zůstaly nejen v chrámech, nýbrž přešly i z kostelů do rodiny; stavěly se doma. (Sem sledovaly je i různé vánoční hry, jež dochovaly se v lidové tradici.) Tak rozšířily se jesličky po většině křesťanského světa; staly se zvykem mezinárodním.

Leč přes to lze plným právem mluviti o českých jeslích. Jako vše — i zvyk stavětí betlemy lid nejen přejímal, nýbrž i po svém upravoval a přizpůsoboval. Při poměrné poddajnosti látky a při pestrosti, na které jistě spolupůsobila právě mystéria, a v níž látka byla oděna — třeba šlo o zjev, podstatou svou nej prostší — ještě nežli se rozešla po světě к jednotlivým národům křesťanským, měla duše lidová dosti pole, kde by uplatňovala svoji tvořivost. A tak každý národ vytvořil svůj betlem, ba i každý kraj dodal mu některé charakteristické a zajímavé známky. Jsou ovšem prvky, které se vyskytují při všech lidových jeslích, tak jako se vyskytují vůbec ve všech projevech lidového života všech národů; naivnost pojetí a prostota v podání, zpřítomňování děje a s ním. se objevující četné anachronismy, pestrost a životnost zobrazení nevyznačuj! jistě pouze české jesličky. I při tom však mají staré naše lidové betlemy svoji dobrou cenu pro lidovědné práce a zasluhují pozornosti národopiscovy. V nich projevuje se mnohý rys lidového nazírání a smýšlení náboženského. Mimo to jsou i dokumenty krojovými; neboť, jak již vzpomenuto, lid kladl děj narození páně do svého kraje a figurky, jež oživují okolí betlémské jeskyně, přiodíval svým, soudobým krojem.

Ve všech uvedených směrech podávala četné a zajímavé doklady výstavka Národopisného Musea. Předváděla 17 úplných jeslí, z nichž 4 byly — pro srovnání — cize, v Čechách zdomácnělé. Mimo to obsahovala řadu figurek z 12 jeslí různého původu a jesličkové archy staré, к nimž pojily se ukázky moderních archů i figurek pro betlemy. České jesličky, pokud byly výstavkou předvedeny, lišily se jednak svým uspořádáním, jednak látkou, jíž na ně bylo užito.

Výstavka v prvém směru ukázala obojí nej význačnější sestavení českých jesliček: bud omezuje se betlem pouze na jeskyňku-chlívek, v němž odpočívá dítě-Ježíš a nejvýše na jeho nejbližší okolí nebo předvádějí jesličky celou širokou — vždy skalnatou — krajinu, oživenou četnými figurkami celými skupinami a výjevy. Betlém prvého druhu na výstavce zastupovaly zcela primitivné jesličky, jaké se vyskytují na vánočním trhu klatovském а к jejichž vyrobení stačí jakákoli krabice, jejíž postranní stěna se šikmo sniží na stříšku a pokryje klásky (došky), pět třísek na jesličky a několik prostých figurek; k nim pojily se papírové jeshčky tovačovské, které při vší své pestrosti, kde к výzdobě vedle barevných papírků užito i duše rostlinné, byly nemnoho složitější. Vedle nich však na samotný betlem se omezovaly i staré — z doby empirové, jak svědčí na př. kroj některých figurek, zejména stráží,—jesle získané v Mostě, ale zřejmě lidová česká práce. Jsou to