jedny z jeslí, jež kdysi v českých domácnostech pro dny vánoční byly celým oltáříkem. Umístěny jsou v dvoukřídlové skříni, zdobené na dveřích lidovým ornamentem a opatřené svrchu nástavkou velmi pěkně řezaného barokového oltáriku. Rovněž uzavřené — ale zcela jiného typu — byly jeshčky slovenské: charakteristický kostelík, jemuž ani křížek na věžičce neschází, a v němž je mimo svatou rodinu a obvyklá zvířátka jenom několik pastýřů (2—3), klonících se Ježíškovi.

Z jeslí obsáhlých byly nej zajímavější jesle třebíčské, a starší jesle z Ústí n/Orl. Jesličky třebíčské vynikaly neobyčejnou plností a živostí: i stromy byly oživeny ptáčky a drobnou zvěří, radující se z příchodu Spasitele, zcela jak si představovala prostá duše lidu: radost z vykoupení člověčenstva musila cítiti a projevovati všechna příroda. Stejně na př. příchod tří králů předvádějí jesle třebíčské se vší nádherou, jakou si lid představoval. Tři králové přicházejí tu к betlémské jeskyni s četným komonstvem, vojskem, ba každý z nich má i svoji hudbu. Na ústeckých jeslích stejně jako na betlému z Velkého Meziříčí upoutají některé figurky v starém selském kroji. Mimo to na nich je předváděna i řada výjevů ze života (na př. t. zv. Mundus: Maria hledající noclehu) a někdy i scén komických (kluk naříkající nad rozbitými vejci, jež vezl patrně darem Ježíškovi а р.). Jinde zase — na jeslích příbramských — projevila se zbožná úcta lidu tím, že kdežto všechny figurky jsou pouze kolorované, postavy tří králů, tří andělů, zvěstujících narození páně i celé svaté rodiny jsou plně pozlaceny. Ač jinak uvedené jesle jsou běžnou prací, přece uplatnil se i na nich vliv místa, z něhož vzešly: figurky darovníků mají většinou, i když jsou v obleku selském, hornické čapky. Na kterýchkoli jesličkách vystavených jistě vždy by se našla aspoň některá drobnůstka charakterisující jejich původ a charakteristická i pro názory lidu, z jehož rukou jesličky ty vyšly.

Ale i svou technikou výrobní byly vystavené jesle velmi pestrý. Podařilo se předvésti betlemy nebo aspoň figurky jejich všech způsobů výrobních. Vedle jeslí papírových tištěných (tovačovské) byly i velmi pěkně ručně kolorované třebíčské, ústecké a z Vel. Meziříče; ze dřeva vyřezávané byly vzpomenuté jesle příbramské, některé figurky pražské (zejména figurky velmi pěkné pražské práce, třeba pod vlivem vlašským, datované r. 1803), slovácké (]irenčovské) a hodně neumělé krkonošské; ze stejného materiálu, ale pouze na prkénkách namalované byly velké jesle z Újezda u Zbirova; s nimi stejné techniky, leč ovšem velmi ladné byly moderní hořické figurky betlémské, řezané a malované dle návrhu p. J. Kysely a dle známých kreseb Alšových. Mimo to lid náš vyrábí si betlémské figurky i z látek poddajnějších: z těsta, hlíny nebo i papíroviny je zná tlači ti a hnísti Tohoto způsobu jsou nejznámější pražští a příbramští daráci. Ale na výstavce byly i mnohem zajímavější, staré figurky uvedené techniky z Příbora a z Ústecka (z Lito-myšlska?), jež byly v lidovém kroji velmi podrobně provedeném (na př. i s charakteristickým vázáním šátku na hlavě a pod).

Obraz doplňovaly, jak již uvedeno, fotografie a jesličkové archy, na nichž byl patrný postupný úpadek (od pěkných archů Bomanových z let čtyřicátých až k nevkusným- Fuchsovým a Hynkovým obrázkům), v němž jsou osvěžením teprve zas archy Alšovy. Mimo to jednak fotografiemi jednak hmotnými památkami („bukáč", „had" a j.) byly zastoupeny na výstavce i některé vánoční zvyky.

Jádrem výstavy byla kolekce Р. K. Procházky ze Stochova, z jehož knížky, o „Betlémech" byly čerpány také některé údaje této zprávy. Mimo