str. 68
něho zapůjčih nebo darovali pro výstavku jesle neb jednotlivé figurky vánoční pí. a pp. dr. Hostaš z Klatov, M. Kučerová, A. Naumannová a M. Procházková z Prahy, P. Kašpárek a J. Vittinger z Prahy, J. Potocká-Hercí-ková z Komárova, Panznerová z Bíliny, J. Strniště z Třebíče a farní úřad z Újezda u Zbirova.
@----------------
Čas. vlasten. spolku muzejního v Olomouci přináší v posledním čísle svém 97—98 mimo jiné také referát o nešťastné „Mythologii" slovanské" • od Jos. Růžičky, který nemůžeme nechati bez poznámky. V NV. Spravedlivě odsoudil tuto knihu prof. Niederle, a možno bylo by očekávati, že „odborný" časopis olomoucký v první řadě o tomto posudku se zmíní. Než marně by bylo na těcht i pánech žádati, aby zachovávali pravidla v vědeckém světě platná. Místo toho otiskuje se výtah z recense neznámého blíže „odborníka" z „Národní Politiky". A proti hlasům odborníků všeobecně uznávaných se staví Č. vi. sp. m. Olom. indirektně, jakožto proti hlasům „přívrženců školy berlínsko-vídeňské", doufaje patrně, že tím učiní dojem na vznětlivé mysli vlastenecké. Časopis muz. spol. Olom. rozlišuje totižstarožitníky-„stranyberlínsko-vídeňské"a,,slovanské." Kdyby měl blíže definovati svou stranu „slovanskou", byl by ve velkých nesnázích, neboť po celém světě slovanském neshledal by jediného opravdu vědeckého jména, které by stálo o čest býti členem t. ř. „slovanské" školy, a naopak musel by doznati, že není vědce opravdového v celém světě slovanském, který by nenáležel k oné škole, kterou by chtěl denuncovati jako „berlínsko-vídeňskou". Naprostá jest nepravda, praví-li se tu, že jest „nerozhodnuto", zdali dílo Jos. Růžičky „před soudnou stolicí přesné vědecké kritiky obstojí". Takové knihy, jako kniha Jos. Růžičky a Žunkovičova patří leda do sbírky rarit, do které učenec sáhne leda, aby se pobavil po namáhavé práci vědecké. A obáváme se, že „Časopis vlast, muzea v Olomouci" také již náleží do této sbírky rarit a antikvit vyhlášenými svými příspěvky pí. Miloši. Procházkové, p. Vojt. Srby a j R.
@----------------
Prof. August Sauer otiskl v österreichische Rundschau (1908; XIV, 1; str. 49—60) svou rektorskou přednášku „Literaturgeschichte und Volkskunde." Dovozuje v ní souvislost literární historie s národopisem.
Každé dílo literární je výraz určitého světového a životního názoru. Větu tu možno zdůvodniti z rozličných hledisk. Není však dosud — jak praví prof. Sauer — takového díla, jež by ze všech možných hledisk objasňovalo všeobecné dějiny literatury německé; a nejvíce opomíjí se tu jedno hledisko, totiž „spoj i-tost německé literatury s německou národností, tedy vlastní nacionálni stránkaněmeckéliterární historie." Bylo by dobře stopovat — tak praví prof. Sauer dále — jak se německý národní charakter zobrazil v jednotlivých zjevech literárních, v jednotlivých básnických individualitách. Za tím účelem nutno studovat kraj, v němž spisovatel vyrostl, povahu tamějšího lidu, podnebí, výživu, z jaké krve pochází spisovatel, jakého původu je jeho rodina, zda domorodá či přistěhovalecká atd. Autor článku podotýká, že Němci mají již podobné literární historie, v nichž hledisko krajinné příslušnosti pokládáno za důležité (Goedeke, Lorenz, Scherer, Bächtold a j.), jsou dokonce i literární nástěnné mapy (Schleussinger, Ludwig) a literární atlas (R. Nagi), což všechno tvoří jakýsi náběh к založení nové vědy „literární geografi e", nicméně i zde přehlížel se jeden důležitý bod. Místo narození samo nex"Ozhoduje ještě u spisovatele o kmenové příslušnosti; je třeba se tázat, jak dlouho rodina básníkova sídlí v té krajině, odkud se přistěhovala, jakého je náboženského a politického smýšlení, zkrátka přihlížeti ke všem předchozím disposicím, jež mohly míti na duši básníkovu vliv. Prof. Sauer uvádí tu Chamissa, jenž je vlastně rozený Francouz právě jako Fontane, satirika Moschenroscha, jenž pochází ze staré šlechtické aragónske rodiny, a praví, že podrobnějším prozkoumáním těchto vztahů přinese se mnoho nového do lit. historie. Možné námitky, že by snad se dal vliv krajinné příslušnosti i ostatní zmíněné vztahy dokázati jen u spisovatelů nižšího řádu, nebo že to možno říci jen o minulosti a nikoliv o přítomnosti a budoucnosti, vyvrací prof. Sauer poukazem na jednotlivé německé velikány, u nichž všech — i u největších, Schillera a Goethea — dá se dokázati silný vliv půdy, z níž vyrostli. A tento vliv nedá se potlačiti nikdy, vždy se najde nějaký duch, v němž projeví se silný vliv domácí půdy, tak že i pro budoucnost možno předpokládati spojitost literatury s národností. — Kde však nabudeme
|
|
