tehdy nezbytně žádáno, ač je ilepochybno, že zrovna Arijci, nastupujíce dlouhou pout asijskou, především musili minouti step také jihoruskou, kde vzdáti se jim bylo nadobro orby. Tudíž území při Baltu, přinejmenším ohraničené Odrou a Ně menem, toť asi nejpravdě-podobnější dnes vymezení domoviny Indoevropejců, jazykově ještě spojených.

V neděli ráno 16. února stihla Slovensko bolestná ztráta: zemřel mu Andrej Kmeť.

Životopis předního tohoto vlastence a učence slovenského je velmi prostý?. Narodil se v dědině Bzenici (st. Tekovská) 19. listopadu 1841 z rodičů chudých. Studoval ve Šťávnici a Trnavě a theologii v Ostrihome, kde byl vysvěcen r. 1865. Tři leta kaplanoval v Senohradu (st. Hont) a povolán byl na chudou faru do Krnišova a posléz na Benčov, kde zůstal až do r. 1906, kdy pro churavost zažádal o pensi a odešel do Turčanského Sv. Martina, aby se úplně oddal práci musealní.

Život prostý a chudobný, ale bohatý prací. A vše, co podnikal, tryskalo z opravdové lásky к jeho lidu a pevné víry, že přes všechno protivenství každý dobiý čin má svůj význam a přinese Slovensku prospěch.

Literární činnost Kmeťova počíná velmi záhy, již v semináři Ostřihomském, kde psával do časopisů „Cyrill a Metod" a „Vojtech". Jako kaplan brzy postřehl bídu venkovského lidu, vyrůstající z primitivních vědomostí a proto napsal' řadu odborných článků hospodářského časopisu „Obzor"; zvláště upozorňuje na ovocnářství. Dobrým rádcem sedláku slovenskému měla býti knížka „Hospodar na Slovensku", která však ihned po vytištění byla skonfiškovaná. Od té doby věnoval se Kmeť úplně práci vědecké. Prvé místo zaujímala botanika, a neumornou pílí stal se uznaným znatelem slovenské květeny. Objevil řadu nových typů a cizina nazvala dle jeho jména některé, z nich. Ale i v jiných oborech, geologii, archeologii atd. snažil se vykonati, seč jeho síly byly. Po velkém namáhání, snaže se získati к povolení vlivné osoby i mezi lepšími Maďary, založil r. 1895 „Musealnou slovenskou společnost" a byl vzorným jejím předsedou. A když toto bylo vykonáno, přistoupil к poslednímu svému dílu, které dovršil r. 1906, kdy o výročních slavnostech položil základní kámen k nové budově musejní. Jak mnoho musel rozehnat nedůvěry a pochybností, než pohnul к přispění veřejnost slovenskou, která již jednou byla zklamána násilným zrušením Matice Slovenské r. 1875 a těžko mohla se nadíti něčeho lepšího za dnešních poměrů! — A více než třetina sbírek zakoupena je z chudé štoly Kmeťovy.

Pro nás zvlášť významná je činnost jeho v národopise. Kmeť je z prvních na Slovensku, který poznal význam individuality lidu slovenského. Psal články (ku. př. O výšivkách a čepkách v Honte, Osvaldovo Tovaryšstvo 1893) a horlivě zakupoval národopisný materiál. Vzručnost žen slovenských