ve vyšívání a krajkářství snažil se propagovati i za hranicemi. Pěknou kol-řekci vystavoval na vídeňské výstavě r. 1873, na jubilejní a národopisné výstavě v Praze a j. A když námaha neminula se výsledkem, a nastala poptávka, zorganisoval Kmeť malé družstvo, které dnes pracuje již samostatně a posílá práci slovenských žen až do Ameriky.

Nám Čechům byl opravdovým bratrem. Naše škoda, že nedovedli jsme si ho získati více na prospěch našich ústavů.

Проф. Т. Д. Флоринсюй: Славянское племя. Статистико-этнограФи-ческш обзоръ современнаго славянства. Съ иршюжетемъ двухъ этнограФи-ческихъ картъ. Шевъ 1907. Str. X + 193.

Poslední tato práce prof. Fl. psaná původně pro „Encyklopedii slovanské filologie", vydaná pak jako příloha časopisu university kijevské, obrala si za úkol podati podrobnou mapu Slovanů na základě všech odborných prací. Ükol velmi nesnadný, i když autor ovládá literaturu a přistupuje k ní plně jsa si vědom zodpovědnosti. Prof. FL, jak možno vyčisti z předmluvy, je si vědom toho, že kniha vyvolá řadu námitek, nevyhoví ve všem, a jako hlavní příčinu toho uvádí nedostatek nových speciálních prací zvláště národopisných map. Omluvu tu nutno rozhodně v mnohém přijmouti, zvláště u nás, kteří jsme si vědomi, že sami jsme si podobnou mapu národnostního rozhraničení dlužni. Práce rozděluje se na dvě části: všeobecnou, v níž jedná .0 Slovanech v celku a speciální, obírající se podrobněji vždy jedním národem slovanským.

V prvé uvádí spis. rozložení Slovanstva, jinorodce vně i uvnitř hranic slovanských, rozdělení na skupiny i jednotlivé národy, vzpomíná vymřelých Slovanů na Balkáně, v Alpských zemích a Polabí, odhaduje číselnou sílu žijících (minimum 148,521.000) a věnuje značnou pozornost otázkám kulturním a politickým: jednotnosti jazyka, politické rozdrobenosti a j. Již tato část vyvolá řadu námitek. — Tak překvapí výčet samostatných národů slovanských: Rusové, Bulhaři, Srbochrvaté, Slovinci, Čechové, Slováci, Srbolužičané, Poláci, Kašubové. Je opravdu tolik důvodů, aby ku př. Slováci i moravští byli odtrhováni od Čechů, zvláště, když autor lituje rozdrobenosti slovanské? — Dříve než spisovatel postoupí dále, uvádí mapy a literaturu. I tu možno doplniti. Podrobná revise byla by ukázala, že jednak vloudily se do výčtu některé omyly zvi. doba vydání není vždy přesná, a pak není literatura vyčerpána i pokud se týče důležitých prací; tak ku př. vynechán G. Erben, Mapa slovanského světa (1869). Prof. Fl. v textu i mapě věnuje právem pozornost koloniím ruským v Sibiři (při mapě ač na újmu Evropy), a přec ve výčtu map nenajdeme ani jediné; některé z nich v částech, při Uralu mají význam i pro Evropu (ku př. Hardt.). — Jako v této všeobecné části .pokračuje spisovatel i při popisu jednotlivých národů. Počíná Rusy ;— autorr ozhodně až strannicky nesympatisuje hnutí ukrajinofilskému, udává hranice a početnou sílu v jednotlivých oblastech, výčet sousedů i kolonistů, rozdělení národa, počet (102,840.000) a zdůrazňuje politickou, náboženskou a kulturní jednotnost Rusů. Více místa věnuje