loni, ročn. II., str. 70 п.); vše ostatní, co podmíněno znalostí železa a dokonce vynálezem pluhu opatřeného koly, jsou právě vymoženosti další, doby pokročilejší. Na druhé straně nálezy a snad sám jazyk (gótské maihsius „Mist" rvi lit. méziií „hnojím") ukazují na hospodářské již upotřebení hnoje, tedy na pečlivější úpravu půdy, k níž'podnět dán byl samým pasoucím se dobytkem a jíž podle všeho žádalo sobě pěstování lnu v dobách už prajazy-kových.

Počet polních plodin a užitkových rostlin odpovídá rozhodně vyššímu stupni orby, ba právě uvedená kultura lnu jest pro něj přímo význačná. Jména oněch rostlin jsou převahou prajazyková; jedinou závadou, pozorovanou při všech přírodninách, jest kolísavý, neurčitý význam některých, к nimž patří zejména čtyři slova asijsko-evropská: *) na př. stind. yávas „obilí, zvláště ječmen", avestské yava- „obilí, z něhož se dělá pivo" (v nové perštině „ječmen", v ossetštině „proso") a lit. javas „símě", plur. javal „obilí", řecké t,sá „Spelzweizen", irské eoma „ječmen" — ale také slova výlučně evropská, na př. stcslov. Ъъгъ „druh prosa", brahno „jídlo" (v dialektech též „mouka"), lat. far „Spelz", farma „mouka", stseverské barr „ječmen", gótské barizeins „ječný", staroirské atd. bairgen „koláč, chléb". Avšak i rovnice tyto, více méně neurčité, svědčí vesměs již rostlinám kultivovaným, a z nich, zejména však z několika rovnic dalších, co do hodnoty přesně určitelných, plyne dávné a ovšem místními poměry vždy podmíněné pěstování se strany Indoevropanů: i„ ječmene (vlastní rovnice prajazyková je lat. hordeum a něm. Gerste, snad řecké κριθή); 2. pšenice (rovnice ovšem nejednotná: cslov. struské pyro „far, milium", lit. púrai „Winterweizen", řecké πυρός „pšenice, obilí"); 3. prosa (z pratvaru *psbro, z něhož i lit. sóra a stpruské prassan; snad původně „Mahlfrucht", srv. lit. málnos); 4. ovsa (lat. avena, stslov. ovbsz, lit. aviéá, lot. auzas, stpruské wyse; vedle toho starobylé, jen po severní Evropě spřízněné sthněm. atd. habaro „Hafer"); 5. snad i žit a (je-li totiž rovnice: stslov. гъгь, něm.-germ.Roggen, lit. rugýs vedle thráckého βρίζα opravdu prajazyková); 6. najisto lnu (stslov. 1ьпъ souhlasí s řeckým λίνον, lit. linai, souvisíc též s lat. línům, irským lín, sthněm. lln „Lein"). K tomu přistupuje nejspíše původní rovnice prajazyková pro mák (sthněm. mago, řecké μήκων atd.), dále dvé rovnic, založených asi na prastarých výpůjčkách od východu, totiž pro bob a hrách (sthněm. araweiz atd. „Erbse"); vzhledem к ostatním řádům zasluhují zmínky opět rovnice as ryze prajazykové pro řepu (Mohr-rübe?), dále pro rostlinu česnekovou (ruské čeremsá, lit. kermiiszé, irské creamh „druh divokého česneku" a řecké xcópvov „cibule") a pro jednu neb více rostlin dýňovitých, tykvových, o čemž už v II. kapitole byla řeč. V obou posledních případech jest více než pochybno, zda-li to vůbec byly rostliny kultivované.

Mezi uvedenými druhy obilními, uvážíme-li vše (totiž převahu v obětech, užití za nejmenší váhu a míru délkovou, konečně užití к výrobě piva), ječmen byl pravděpodobně plodinou nejpřednější, nej rozšířenější. Hoops z této okolnosti chtěl dokonce usuzovati, že pravlastí indoevropskou mohlo býti území s krátkým toliko létem; proti tomu namítá teď Schräder, že ruskými nálezy Chvojkovými prokázána byla při středním Dněpru rovněž neolithická orba ječmene, pšenice a prosa (II.,3 2, 197). Jazykozpyt množstvím starobylých výrazů pro „ječmen" nepraví nám sice ničeho o pra-