evropců několikeré. Zvláštní péče věnována as vlasům, jejichž účes byl zároveň znakem kmenovým. Totéž platilo o vousu, jen že nic bližšího nevíme; máme ovšem prajazykovou rovnici pro břitvu (Schermesser).

Přirozeným obydlím jsou j e s к у n ě, kde v úkrytu bylo lze trvaleji se usídliti; po případě člověk sám kopal si jámy a upravoval si podzemní byty (Erdhütten, землянки; srv. nálevkovité mardelly). Pokud Indoevropané takových přístřeší používali — i činili tak ještě v dobách historických —, živili tam na zemi, vykládané třeba kameny, oheň a vytopivše jeskyni, měli v ní zároveň nej primitivnější pec (řecké ίπνὸς „kamna, pec", sthněm. ofan atd. „Ofen" nedá se jakožto slovo prajazykové vysvětliti jinak, než že význam jeho byl původně ,,Backraum", zrovna tak jako stcslov. реЫъ, české atd. pec, které dosud znamená i „jeskyni" i „pec"; srv. poněkud jiný výklad u Schradera II.3, 2, 273 p. 2). Jiná možnost, soudíme-li podle hrobních komor neb domů v pravdě praseverských, zrcadlících poměry lidí živých, bylo obydlí z hrubých kamenů, celkem neuměle sestavených bez spolehlivého základu (srv. také stcslov. stěna „zeď", totožnésgot. stains „Stein" atp.). Ani stavby kolové, řádně již založené, běžné jak při vodě tak na souši, nejsou tu a priori vyloučeny.

Avšak vlastní dum fndoevropský se dveřmi, dveřejemi, dvěma i vice sloupy neb pilíři (sthněm. stollo „Stollen") i střechou stál na suché půdě a nebyl z kamene — umělá stavba kamenná přichází později na. jih od východu (Foiničanů) —, nýbrž ze dřeva, kůry, pletiva, hlíny. Střecha, zprvu kůže nebo kůra, potom pletivo, jest zemědělci posléze zhotovována ze slámy. Tvar a způsob stavby mohl býti několikerý a hlavně dvojí: kruhovitý (jako při stanu neb i jinak jsou tyče postaveny do kola a spojeny pletivem neb korou), a také čtverhranný (stavba trámová, Blockbau); při stavbě tyčové (Fachwerkbau) možno pletivo učiniti neprostupné větru tím, že se vymaže hlinou, jak dosud činí Bulhaři. Že právě pletení hrálo při stavbě domu kdysi úlohu neobyčejně velikou, přesvědčivě dokázal Meringer na základě jazyka: něm. Wand je vlastně „pletivo", jsouc totožno s gótským wandus „prut", ruské плотникъ „tesař" souvisí s plot a oplot (rus. — ,,zed";*) srv. místní jméno Oploty) atd. Hlavní známkou indoevropského domu byla však podle všeho malá přede dveřmi předsíň nebo předstřeší, vlastně prodloužená střecha, jež spočívala na povědomých nám již sloupech a chránila proti větru i nepohodě.

Vnitřek chýše, jenž zprvu nemohl býti rozdělen, obsahoval hlavní prostor uprostřed s krbem, kde chován posvátný oheň; postelí byla vystlaná země, po případě pokrytá kůžemi; na zemi nebo na nízkých stoličkách, s nichž se i jedlo (srv. stoh = něm. Stuhl), seděli, jak činí podnes Jihoslované. Nádoby byly ze sešitých koží (roury) nebo z parohů a zvířecích (i lidských) lebek, ze dřeva anebo z pletiva, vymazaného po případě hlinou, konečně ze samé hlíny,