pohostinství: toto není s počátku podmíněno ohledy ethickými, ale čistě praktickými, obchodními. Cizinec, příslušník jiného kmene (lat. hostíš), byl po názoru Indoevropců vlastně bez ochrany a bez práv; aby se tedy uskutečnil žádoucí bezpečný obchod, cizinec stal se na čas hostem, t. j. členem rodiny hostitelovy, tento pak jeho „pánem" (*hosti-potis - lat. hospes „Gast-freund") — a výměna daru za jiný cenný dar (srv. nejstarší význam slova věno „Kaufpreis, Bezahlung") stala se možnou, ano povinnou.

Jiným možným způsobem obchodu byla zajisté už tehdy mezi sousedními kmeny umluvená směnná tržba na místech neutrálních, kde se obě strany scházely; na ruské Litvě dosud se odbývá trh před osamělými kostely, u Srbů na místech docela neobydlených.

Peněz kovových nebylo, za to cenné, hledané zboží směnné jest ho d-notou platnosti často territoriálně omezené a vůbec proměnlivé; všeobecným měřítkem hodnoty, po případě i platebním prostředkem byl nade vše vážený skot. Pokutou za zabitého muže bylo i u Slovanů určeno sto kusů skotu. Jinak byl znám i pojem míry a měřeno podle částí těla na snadě jsoucích (lokte atp.). Číselná soustava byla dosti vyvinuta, jak záhy uslyšíme.

Byly také již určité, ač nedokonalé a většinou jen přirozené cesty obchodu a styku mezi sousedy: řeky, brody, údolí a konečně i moře. V té příčině jsou význačný rovnice pro „cestu", na př. lat. via = Weg a zvláště pro nás poučná: stcslov. pątb „cesta, pouť" = řec. πάτος „stezka" atd. = lat. pons „most" -= řec. πόντος „moře" ~ něm. finden. Z jednotlivých stran světa (směrů větru) jsou rovnicemi doloženy sever a jih. Při nedostatečných cestách ani vozu as nepoužíváno mnoho mimo domov; podobně bylo tomu v Bosně před okkupací. Spíše jezdili na saních a lyžích (snad i obloukovitých). Prvotné lodi byly dlouhé, vykotlené kmeny (Einbäume); jazykem dosvědčeno slovo pro „loď", dále pro „veslo" a snad i „stožár" (Mast). Slované těchto rovnic nejsou účastni. Proti Schraderovi Hirt snaží se dokázati vysoké stáří plaveckého umění také u Indoevropců, pokud ovšem sídlili při moři; v historických dobách v umění tom vynikají, což svědčí prý staletému cviku, podmíněnému v prvé řadě místem usídlení.

*

Číselná soustava prajazyková byla podstatou dekadická, úplně vyvinutá až do śta čili „desítky (desítek)"; slovo tisíc značilo bezpochyby „množství". Východiskem desetinné soustavy, u většiny národů obvyklé, byly obě ruce; značný vývoj její u Indoevropců podmíněn zajisté hospodářskou a společenskou potřebou.

Přes tuto zjevnou zakořeněnost 'soustavy dekadické pozorujeme jisté porušení její dvojím způsobem: už v prajazyce soustavou dode kadičkou (sexagesimální) a v některých jazycích historických soustavou v i g e s i-m á 1 n í. Porušení, skrížení první, obrážející se v řečtině, latině, keltštině, germánštině a litevštině, cizí však slovanštině a indoiránštině, jeví se na př. v germánských a litevských číslovkách ii i 12, odchylných od třináctky a následujících, v řeckých a jiných desítkách, od sedmdesátky jinak tvořených než do šedesátky, v germánském „Großhundert" (= 120) a „Schock" (= 60) atp. To vše ukazuje k praehistorickému a to velmi časnému vlivu sumersko-babylonskěmu, nám blíže neznámému, chronologicky těžko urči-