se toto germánskému Lída „červen a červenec"). Na pravlast ze Schraderovy etymologie „vesny" teprve nelze souditi.

Rozdíl mezi dnem a nocí jest rovnicemi dosvědčen, též slova pro zoru (lat. aurora) a večer, dobu klidu a večeře. Touto ukončen den a nový počítán od noci (srv. ze wlhen nahten „Weihnachten, vánoce", angl. sennight, „týden",fortnight, „14 dm", ale také nápadné spojení jako stind. naktamdinmn, řecké νυχθήμερον, stcslov. nostedbnije „noc a den"). Podrobnějšího přesného rozdělení dne neb noci nebylo, jen určení obecnější podle úkonů dobytka pasoucího se neb pracujícího (βου-λυτόν-δε „doba vypráhnutí skotu"), podle jídel, snad podle stínu a známek jiných, dosud v lidu běžných a hodných naší pozornosti.

*

11. O zřízení a životě rodinném i společenském.

V příčině sociální a duševní kultury, jíž se obírá zbytek našeho referátu, analogií velice poučnou a platnou byly badatelům (jak Hirtovi, tak zejména Schraderovi) primitivní poměry jihoslovanské a ruské, existující do nedávna nebo dosud; upozorňuji na ně, zde povšechně a níže při význačných jednotlivostech, také slovanské a české badatele, aby, jsouce vyzbrojeni důkladnou znalostí jazyka i věci, rovněž osobně hleděli poznati a vědecky všestranně využitkovati pozůstatků těch prvokulfurních, v pravdě indo-evropských a praslovanských.

Společenské zřízení starých Indoevropanů zakládalo se vedle polygamie, nevalně rozšířené, převahou na monogamii, jež podnebím a i hospodářskými poměry byla asi žádána; rodinou byla velkorodina neb zádruha, t. j. pospolitost rodičů se syny a s rodinami těchto pod zjevnou a výhradnou nadvládou otce, pána domu (stind. dám-patis = řec. δεσπότμς; srv. srbské domačin); zádruha ta trvala i po úmrtí otce (děda i praděda) tak, že synové zůstávali hlavně z ohledů hospodářských pospolu, čímž začátek učiněn zádruhy více společenské, ne nutně pokrevní (srv. u Rusů семья артельного типа proti патргархалъная большая семья). Na všechen způsob ]e důležito, že u Indoevropanů platilo rodinné právo otcovské (Vaterfolge, Vaterrecht, zvané obyčejně patriarchát) a nikoli právo mateřské, zjevně dosvědčené u kmenů vesměs weindoevropských na jihu a západu Evropy a v Malé Asii (zde u Lyků). Dále je váhy nemalé, že oba čelní badatelé, Schräder a nejinak Hirt, kteří tu v pojetí poměrů staro-indoevropských celkem souhlasí, se vzácnou svorností uznávají proti Peiskerovi také původnost jihoslovanské zadrugy a (Schräder) i ruského mini aspoň ve všech podstatných věcech, nemohouce s hlediska historického a jazykozpytného ani jinak souditi. Neboť starobylý, dosud u Srbu zachovaný termin jetrve „ženy dvou bratří" (= stind. yätä, řec. ἐνάτερες lat. janitrices) nelze pochopiti leda ve zřízení velkorodinném prastarém. Hirt („Idg." П., 707) k tomu dodává: Wenn man praktisch in einer Zadruga geweilt hat, wird einem das sofort klar..

Odloučením členů původně jednotné velkorodiny vzniká bratrstvo neb rod (řecky φρήτρη, lat. gens, srbsky bratstvo, rusky родъ neb černohorsky i trbuch, gótsky atd. sibja „Sippe", irsky clan), skupina uznávající společného prapředka; rody opět se sdružují (Sippenverband) i povstává plémě nebo kmen (Stamm nebo lépe Gau, řecky φῦλον, atp.), jednota často jen fiktivně