věnečky určené к Božímu Tělu, jež si každá družička navlékla na pentli a na loket a jež pak, jsouce „dotýkány" zavěšeny vedle kočiček za obrázky neb zrcadlo. Do věnečků zasazeno jako ozdoba několik sedmikrásek neb podobných květinek; ostatním kvítím, rozštiepeným na lístečky, plněny otevřené košíčky a družičky sypaly je před průvodem. Místo z mateřídoušky hotovily se ve vesnicích blíže Poličky věnečky „božítělové" ze zindavky neb břindavky, v tu dobu hojně na lukách a mezích rostoucí. Boží Tělo bylo také spíše okázalou než zbožnou slavností; malé i veliké družičky předstihovaly se ozdob-ností svých bílých šátečků, zlatých křížků a jiných stkvostů, cechy a ozbrojené sbory i jiné spolky vytáhly ve vší slávě s prapory a korouhvemi, malé děti lekaly se střelby a jen vesnické babičky v pestrých šátcích a červených punčochách nábožně zpívaly a se klaněly.

Po letnicích bývalo zvykem konati časté vycházky k sv. Trojici do údolí Osického a popíjeti ze studánky jejím jménem posvěcené, které připisována uzdravující moc, v polovici června nastaly pouti do proslulého kdysi Nedošínského háje, kde sv. Antonínu zasvěcena kaplička a pod ní výborný pramen.

Pouť (po Litomyšlsku pout mase.) spadala se slavností hřbitovní sv. Anny a byla jakési hořkosladké příchuti; posvícení místo na Pozdvižení sv. Kříže slaveno dle určité staré tradice vždy na Jméno P. Marie (9.—15.) září. Zde opět ukázala se těsná souvislost města s vesnicemi. Na vsi pramálo zábav a požitků přerušuje těžkou práci zemědělskou, posvícení jest tam dobou radostně očekávanou, trvá s přípravou plné čtyři dny a ještě v oktávu sla-vívá se „mladé posvícení". V Litomyšli, jakoby ani nebyli uvykli požitkům oduševnělejším a hojným, užívali posvícení rovněž důkladně jako vesničané a rovněž horlivě к němu zvali hosty z příbuzenstva a přátel jako vesničané „posvícenáře". Čeládka a pomocníci živnostenští nepracovali 2—3 dny, všude ozývala se taneční hudba, v pondělí posvícenské chodilo měšťanstvo do rozličných zahradních hospod na pěknou hodinku, a ještě v úterý se posvícenské veselí leckde projevovalo. V Proséci býval teprve v úterý slavný „věneček honorace", ve vesnicích za stara končilo posvícení neb hody až ve čtvrtek, kdy se pozvaní „posvícenán" vraceli domů, aby v neděli přišli na novo. V Litomyšli ostatně na tom nebylo dosti; zde zúčastňovali se všech posvícení v blízkých vesnicích (Osiku, Němčících, Nedošíně, Pazuše atd.), tak že se posvícenská sésona protáhla až do listopadu. Všude pojídaly se koláče, netynky (hnětynky), tancovalo se.

Koncem září neb počátkem října vezl se po Litomyšli „král". Sbor svobodných střelců do terče oslavoval velikým průvodem svého vítěze; z předu jeli na koních vždy pestře kostýmovaní heroldi, kteří provozovali s diváctvem rozličné šprýmy, někdy byla dvojice i o několik alegorických postav neb šašků rozmnožena. V pěkných kočárech vezli se pak svobodní střelci, jsouce ozdobeni hojnými papírovými řády, v prvním voze král, s ním a za ním ti, kteří byli co do úspěchu střelby nejblíže. Za veselého vyhrávání hudby obejel průvod celé město, aby zastavil pak u obydlí „krále", kde vystrojena hostina. Na „krále" se v minulých časech těšila nejen mládež; dlouho před příjezdem jeho bývalo náměstí přeplněno diváctvem.

Jarmarky má Litomyšl čtyři, v lednu, květnu, srpnu a listopadu; a třeba že již v létech líčených bylo lze každého dne v krámech vše koupi ti, co na jarmarcích vyloženo, a třeba že proslulé sobotní trhy zásobují město i venkov čerstvými potravinami a řemeslnými výrobky, přece těmto výročním trhům přikládána taková váha jako snad v osmnáctém věku!