V den před „jarmarkem" jest „trh", t. j. trh dobytčí, kdy náměstí, hora Olivetská i mnohá postranní ulice proměněny takměř ve zvěřinec co do zvuků i co do čistoty. Směšné jest zvláště množství koz, které od vesničanů jest sem přiváděno čili lépe přivláčeno. „Trh" končí v hodinách poledních, „jarmark" pak druhého dne po poledni teprve začíná a trvává do tmy. Hodiny dopolední věnovány budování stánků, bud a výkladů; avšak svratečtí hrnčíři, svratouští klempíři a hračkáři z Krouny přijíždívali již několik dní před jarmarkem a rozložili se na hoře Olivetské neb na „Špitálku" se svým zbožím.

Jako „Dušičky", „ostatky", a posvícení i jarmark byl dnem prázdna a zábavy pro čeládku, pokud se to z obchodních ohledů dalo provésti. Každému čeledínu, pomocníku i služebné, i když nebylo možno propustiti je na celé odpoledne, povolena hodinka, aby se mohli mezi boudy podívati a dle libosti něco si koupiti; každý dostal od hospodyně „jarmarku", buď peníze, neb nějaký potřebný dárek, děti opět hojně krejcarů na mlsky. Odrostlejší mládež i ze vzdělanějších stavů procházela se mezi stánky v tlačenici sebe větší, kupovala si navzájem cukroví a perníková srdce i děťátka, obrázky, laciné šperk}? — jako důkazy lásky. I muziky bývaly v skrovnějších hospodách, a řezníci připravovali se dlouho pro jarmarečníky polévkami a „drobem".

Jarmarky litomyšlské uspořádány dle velmi přísných pravidel, právě jako sobotní trhy, o nichž vždy na určitých místech podsíní a rynku prodávány určité plodiny, potraviny a řemeslné výrobky. Tak na př. na tak zv. první podsíni v sobotu i o jarmárce prodáváno vždy plátno, polovičník, pytlovina; pro vozy s obilím, brambory, určena dolní a prostřední část náměstí, horní stanovena drůbeži, o jarmárce všecku střední prostoru rynku zabíraly boudy a stánky. Také ševci, řemenáři, kloboučníci, krejčové, nožíři, prodavači vápna měli svoje stálé místo, o jarmarcích přibyla jim ještě t. zv, máselná podsíň, kde stály jindy selky s koši naplněnými vejci, tvarohem, máslem, neboť o jarmarcích neprodávaly se žádné hospodářské výrobky kromě ovoce a zeleniny.

Výrobky ze dřeva prodávaly se na „Špitálku", obrazy a písničky v Umrlčí uličce, o Svrateckých již pověděno, že zaujali vždy horu Olivetskou čili Židovský kopec. V tyto dny přicházely do města obrovské zástupy vesnického lidu jako kupci a kromě malo výrobců již jmenovaných i větší obchodníci z okolních měst (Svitav, Lanškrouna, Ústí v. O.) Vesničané opouštěli jarmark před soumrakem; plny jich byly silnice a stezníky, ani nesli bud koňské postroje, hospodářské náčiní železné, boty, nový klobouk, aneb hrnce, cedníky, mísy a pernice, štůčky plátna, barchetu, kanafasu. Cizímu člověku zdálo se skoro směšno, že právě na jediný den nastřádali si tolik koupí, které i jindy mohli vyříditi; městské hospodyni však to připadalo velmi vhodným, vždyť i ona sama, ač měla obchod snad vedle, čekala na jarmark, aby nakoupila u Svitavských barchetu neb polovičníku, a byla pevně přesvědčena, že koupí lépe a laciněji.

Jarmarky v malé Proséci shledala jsem asi téhož rázu, ale rozměrů daleko menších; přesného rozdělení místa zde však nebylo, krámky a stánky různého druhu pomíchány tu dosti pestře.

I za událostí rodinných, zcela intimních, dodržován někdy způsobem velmi nápadným lidový ráz. Křesty konány po vesnickém zvyku velmi brzy a vždy v kostele, nejraději v neděli. Doma vystrojena hostina a táž v menší míře byla po úvodu, hlavně na prospěch báby. К úvodu do kostela voděna matka co nejdříve, byloť v domácnostech nepohodlno hlídati nedělku, nad