bystrozrak kritický a skvělý dar kombinační jest spojen se vzácným smyslem pro jasný, plastický sloh plný kouzelné prostoty.

Následuje 19 studií a bibliografický přehled prací Tylorových. Z obsahu upozorňuji na essa}? „Folk-lore in the Old Testament", kde J. G. Frazer užívá rozsáhlého materiálu srovnávacího к výkladu některých míst Starého Zákona.

§ i. Znamení Kainovo. Vrah byl u starých národů považován za osobu nebezpečnou ostatní společnosti ano celé zemi. Jasně to ukazuje starý obyčej attický. Když vypovězený vrah byl znovu obžalován, směl se sice vrátiti, ale musil se Hájiti stoje na lodi, jejíž kotvy se nedotýkaly země. Jest tu zřejmě snaha zameziti, aby vrah neposkvrnil země dotekem. Tento strach před vrahem má důvod v přesvědčení, že duch zavražděného, rozhněvaný na vraha, by se mstil i ostatním obyvatelům, kdybj' vraha nevypověděli a trpěli ho v zemi. Proto nalézáme též ve všech primitivních kulturách rozmanité způsoby, jimiž se lidé chrání před pomstou duchů; nejčastěji kouzly nebo penězi. Zajímavý jest v té příčině obyčej na Nové Guinei. Když rodina zavražděného přijme peněžitou náhradu, musí příbuzní vrahovi učiniti všem příbuzným zavražděného znamení na čele. Když duch zavražděného chce se mstíti svým příbuzným, kteří nesmyli krve jeho krví vrahovou a spatří znamení, musí upustiti od pomsty. Můžeme však předpokládati také obyčej, že naopak příbuzní zavražděného označovali znamením vraha, který zaplatil náhradu. Bylo znamení Kainovo, o němž jest zmínka v Genesi IV. 15 tohoto druhu? Snad, ale jest ještě jiná možnost. U Indiánů brazilských, stejně jako na ostrovech Fidži nebo u domorodců jihoafrických jest rozšířen obyčej, že bojovníci chrání se před pomstou duchů padlých nepřátel. Dvojí princip jest ve všech těchto rozmanitých obřadech. Buď změní svůj zevnějšek tak, aby jich duchové zemřelých nepoznali (převlékají se, barví své tělo atd.), nebo učiní svůj zevnějšek strašným, odporným, aby duch se ulekl. A tak třeba dle mínění autorova vykládati také znamení Kainovo.

Uvedl jsem úmyslně obšírnější obsah, abych ukázal methodu Frazerovu. Podobným způsobem vykládá (§ 4) vypravování Genese XXXII., 22—32 o boji Jákobově při brodu Jabok jako temný ohlas mythu o boji s bohem říčním, jako zase ve zprávě (2. Samuel, k. XXIV.; 1. Paralip. к. XXI.) o moru, jenž stihl lid israelský proto, že David provedl sčítání, spatřuje (§ 8) reflex pověry o škodlivosti sčítání toho druhu, rozšířené u nejrůznějších národů. (Na př. Laponci vyhýbali se sčítání lidu, bojíce se, že by stihl mor a nemoci celý národ.) Nebo objasňuje (§ 3), proč Jákob a Lában usmířivše se, nabrali kamení, „udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě". (Gen. XXXI. 46.) Měla tím býti potvrzena jejich smlouva. Jest to obyčej, pro. nějž má Frazer analogie z celého světa, od korunovačních obřadů staroseverských až po očistnou přísahu při krádeži (na ostrovech tichomorských).

Věří se buď, 1. že kámen jest bytost, která slyší, vidí, jež dovede po-souditi, která strana má pravdu a dovede potrestati křivopřísežníka, nebo 2. že vlastnosti kamene, t. j. stálost, trvanlivost nepodléhající vlivům vnějším, přejdou dotekem i na přísahající, aby snáze dodržel smlouvu.

Methodicky zajímavá jest též stať o uctívání dubů v Palestině (§2). Prorok Ozeáš IV. 13 vytýká ostře Israelitům modlářství: „Na vrších hor obětují a na pahorcích kadi, pod doubím a topolím a jilmovím, nebo jest příhodný stín jejich"; a ze správ moderních cestovatelů, jež Frazer sestavil, jest patrno, že dub — vždy zelený Ouercus pseudococcifera — jest po celé Palestině velmi rozšířen, a že skoro všude jej obyvatelé uctívají a obětují