str. 174
slov. písemnictví — vyskytuje se již v Supraśl, rkp., srovnává i otiskuje různé jeho redakce slovanské s řeckými předlohami a 3. povídku o poustevníku, který požádal o ruku cárské dcerky (str. 103 sl.), která je známá v zápisech 16. stol. i pozdějších, až v přepisech z třetí čtvrti 19. stol. a také zlidověla. Tato povídka ilustruje slova evangelia „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlucte a bude vám otevřeno" (Mat. 7, 20). Poustevník zaldepe na dveře paláce cárského a žádá o carskou dcerku; car slíbí mu ji, přinese-li kámen svítící; ten opatří jemu čert, pustí-li ho z nádoby; poustevník oklame čerta, snad umí se dělati tak malým, aby se mohl vejiti do té malé nádobky. Po podrobném rozboru všech redakcí této povídky sestavuje spis. různé povídky, které jsou také ilustrací výroků sv. písma, jako o hrdém králi (Jovinian a p.) str. 129, o stonásobné odměně almužny a j., tradice o kamenech svítících, divotvorných — bohužel jen tak naházené bez bližší klasifikace (str. r32—139), hlavně, ovšem motiv o čertu a nádobě. Kdežto v oněch dvou legendách byzantského původu třeba shledávati původně talmudské pověsti o Šalomounovi zaklínajícím čerty do nádoby, to při třetí legendě sotva možno předpokládati pramen byzantinskv. Spis. probírá dotyčné tradice v 1001 noci, pak povídku Grimmovy sbírky č. 99 „Der Geist im Glas", staré pověsti německé o kouzelníku Vergiliovi, o Reinírit von Braunschweig, Jan-sena Ensnkela, Hämmerlein a j. a pak pověsti o Paracelsovi. Shledává velikou shodu mezi povídkou o Vergiliovi, jak se vypravuje uHänmerleina a v německém Volksbuchu, s arabskou povídkou o rybáři a nefritu a s pohádkou Grimmovou. Možná, že arabská povídka byla předlohou jak staré povídky něrr.etké tak Gdmmovy poh'.dky, r.ebjť arabská povídka zdá se býti archaičtější a Ve gi'iovo vysvobození čerta znamená přetvoření starší tradice pod vlivem středověkých n\.zorů. S těn.ito německými tradicemi úzce souvisí ruská povíd :a, i jest patrně také závislá na nich. Ruská povídka nexiohla tedy vzniknouti před XIV.—XV. stol., v XVI. s ol. byla zapsána. Máne tu tedy nový zaí.navý doklad pro vlivy západoevropské na ruský život kulturní v době po.něrně dosd staré. Ostatně v této ruské povídce simé možno konstatovati vývoj představ o čertu, jakožto principu zla. Práce tato jest dosti zajímavým a vzácným příspěvkem к demonologii. jpa.
*
Paul Sébillot: Le Folk-Ior de France t. IV. Le peuple et ľhi-stoire. Paris 1907, str. 499.
Svazkem tímto zakončil znamenitý folklorista francouzský a vydavatel „Revue des traditions populaires" Paul Sébillot své čtyřsvazkové dílo o folkloru francouzském. Všechny tradice a názory svého národa o všem, co ho obklopuje, rozdělil a uspořádal ve čtyři svazky, z nichž první obsahuje tradice o nebi a zemi (I. Leciel et la terre); druhý o moři a vodách sladkých {II. La mer et les eaux douces); třetí o živočíšstvu a rostlinstvu (III. La faune et la floře); čtvrtý o lidu francouzském a jeho dějinách (IV. Le peuple et ľhistoire). Ani čtvrtý svazek není snad nějakým srovnávacím dílem o folkloru francouzském, ani nezabývá se, ani nevyšetřuje, jak která tradice v zemi samé jest rozšířena, nýbrž sneseny jsou všechny tradice známé ať z vlastní zkušenosti ať ze zápisů jiných. Tento bohatý folkloristický materiál předkládá Sébillot к doplnění а к srovnáni evropských lidových tradic vůbec, a tak dílo jeho stalo se nepostradatelnou pomůckou pro srovnávací studium folkloristické. Aby se lépe ocenilo, podám poněkud obšírněji obsah posledního svazku, který s touže mravenčí pílí byl sestaven
|
|
