jako ostatní tři svazky, o nichž již v odborných časopisech bylo dříve referováno.

Svazek čtvrtý dělí se ve tři knihy (livres).

První kniha (1—86) pojednává o předmětech prehistorických, hlavně o megalolitech v pěti kapitolách. Prvá z nich zabývá se balvany po různu roztroušenými, které se nazývají „les menhirs" (slovo původu keltského: men-kámen, hir-dlouhý), druhá hroby prehistorickými t. zv. dolmeny, třetí pahorky původu umělého (les tumulus), čtvrtá různými kameny, zejména těmi, které malým dotekem se uvádějí v pohyb. V těchto čtyřech kapitolách spisovatel všímá si nejprve tradic, které kolují o původu těchto předmětů, pak osob, které je navštěvují, obývají atd. (origine, hautises, merveilles, gestes); v páté pak kapitole všímá si kultu, vlastností, předností těchto památek, obětí, darů. К tomy připojeny paragrafy: § 6. o nástrojích prehistorických a § 7 o obětech lidských. ,

Tradice o původu těchto megalolitů jsou tytéž. Vypravuje se stejně o menhirech a dolmenech, že pocházejí od vil, které podle tradice křesťanské zaměňuje Panna Maria, stejně pokládá se menhir a balvan se pohybující za vřeteno, které ztratila neb z různých příčin pohodila některá víla neb Panna Maria; rovněž pokládají se dolmeny s menhiry za hračky obrů, kteří jimi závodí v házení. Hlavní úlohu v tradicích o původu hraje zástěra vil, Panny Marie, z které ztratily vřeteno, neb z ní vysypala Panna Maria kamení, které nesla na stavbu věže, když se dozvěděla, že stavba věže jest hotova a j — К těmto společným a nejčastějším tradicím druží se některé méně časté na př.: kámen pokládá se za dívku zakletou proto že místo na mši šla tančit; o jiných se vypravuje, že spadly s nebe, jiné označují bývalé meze, hranice, o některých se vypravuje, že rostou; zřídka však, že se umenšují. O pahorcích se vypravuje, že víly nosily v zástěře kamení a z různých příčin se jim kamení vysypalo a tak povstal pahorek, neb jinde, že vojíni к poctě svého zemřelého vojevůdce nasypali pahorek, jindy pak, že z pokání lidé nasypali takový pahorek na počest některého svatého. V některých krajinách vypravuje se, že pahorek jest bláto setřené z bot obra Gargantua.

Osoby, které navštěvují obyčejně v noci neb v určitý čas tyto předměty, jsou osoby většinou nadpřirozené: víly, které tančí a rdousí lidi, kteří se k nim přiblíží, čarodějnice a j ; „tumulus" jsou dostaveníčkem všelijakých bytostí nadpřirozených, které se tu radí neb hlídají poklady; dolmeny slouží za obydlí vílám, čarodějnicím, trpaslíkům, skřítkům, obrům, svatým a ďáblům. Balvany i kameny se pohybující chodí piti к potoku, pohybují se a zdvihají se za některých slavností církevních; rovněž dolmény, které i vydávají světlo, tančí atd., slouží za hrob obrům, Merlinovi, za útočiště pronásledovaným (zej. Hugenotům) a j. Kameny pohybující se vydávají věštby různým způsobem o věrnosti manželů, dívky, milence atd.

Úcta к těmto předmětům jest hluboce zakořeněna v lidu. Církev brojila a brojí proti tomu, ale namnoze vidouc velký odpor, dává kultu těchto předmětů význam křesťanský, postavuje na ně kříže, dává jim jména svatých atd. Pán, který demoluje balvan uctívaný neb dolmen, upadá v nenávist u lidu, trest stihá jeho samého neb i celou krajinu; duchové, kteří bdí nad kameny, mstí se krutě; pod některými pak jsou brány do pekel, odkudž šlehají plameny. Takové i jiné věci vymyslili si lidé, aby zachránili památky jim drahé před ničivou rukou. Že mají je ve velké úctě, o tom svědčí, že je líbají jako nějakou posvěcenou věc a že v nich vidí zázračnou moc, která hraje hlavní úlohu v lásce, plodnosti a nemocech Tradice o zázračné moci