shrnul spisovatel v pět paragrafů. 1 §. La f r i c t i o n, ľa s c e n s i o n et la station, na př. muž tře si břicho, aby měl spíš hochy než dívky, ženy, aby byly plodnými, zřídka se to děje proti jiným nemocem a j. 2 §. Le-passage ä travers la pierre ou sous la pierre: na př. dívky otvorem nahlížejí do vnitř, aby viděly svého milého; jinde otvory se strkají děti, aby se chránily před nemocí, někde se to činí přede křtem, což nazývá se: „baptéme de la pierre", když nestačí otvor, aby se tam mohlo dítě prostrčiti, pustí se tam menší předmět jako obět a to se děje hlavně při zvířatech aj. 3. §. Le tour de la pierre: novomanželé tančí kolem nich, též bezdětní manželé; v tanci spatřují se reminiscence na nějaký starý obřad; matky k nim činí processí, aby dobře dopadl odvod pro jejich syny, nemocní obcházejí třikráte kolem atd 4 §. Les offrandes: mladé dívky, které se chtějí vdáti v roce, nechávají na nich peníze; rybáři, aby měli dobrý lov po celý rok, přinášejí oběti menší a j. Nemocní odkládají na ně své věci, které, kdo vezme, dostane jejich nemoc atd 5. §. P r a t i q u e s diverses: různé pověry: na př. voda z nich má moc léčivou.

O paragrafech šestém a sedmém jsme se zmínili. V šestém paragrafu se jedná hlavně o sekyrách a mlatech prehistorických, které se pokládají za .nástroje vil. neb za hromové kameny, jichž se nesmí užívati к obyčejným pracím. Slouží za talismany, které chrání před nemocí; mladíci, aby nebyli odvedeni, nosí je p:.i sobě; vypravuje se o nich, že sloužily к zabíjení starých lidí. Kostelníci dnes je ještě chovají a lidem půjčují a j. V 7 § odmítá spis teorii, že dolmeny sloužily za oltář к obětem lidským a odvolává se v té příčině na tvrzení Dr Fouqueta a Alex Bertranda, kteří tvrdí, že dolmeny byly jen hroby; jestliže však nalézáme tradice lidové o obětech krvavých, musíme je vykládati, že vznikly působením turistů a stoupenců teorie o obětech lidských.

II. kniha (87—226) obsahuje 5 kapitol. V 1. Sébillot promlouvá o obřadech, zvyklostech při početí a ukončení stavby; na př. aby stavba byla trvalá, zazdívají se lidé neb zvířata. Autentického dokladu o zazdívání lidí S. nemá, místo zazdívání jinde se kropí krví zv řete, jinde děje se úlitba vínem, jehož barva připomíná krev, neb mísí se sůl, mouka s maltou a j.; při dokončení stavby tluče se kladivem na poslední kámen; kytice staví se na vrchol lomenice a j. K tomu připojuje pověry a obřady, které se provádějí, aby zabránily neštěstí v novém domě na př. první osobu v domě zbijí, nechají jiti před sebou psa, kočku neb kropí všechny světnice krví kuřete a j. Potom přistupuje S. к tradicím o stavbách, které jednak patří do doby římské, jednak do doby křesťanské. O prvních zmiňuje se v kapitole 2. (Les monu-ments antiques). Nejprve o původu pak o obyvatelích, jak jsme to viděli při megalolitech. Tradice o stavbách římských nejvíce vyskytují se na jihu, kde jest též nejvíce starobylých památek zachováno, jako amfiteatry, citky, vodovody, silnice, brány, mezní kameny, jichž původ přičítá se bytostem nadpřirozeným (vílám, ďáblům a j.), aneb osobám historickým jako Césarovi, Mariovi (na př o Mariovi jak o dáblovi vypravuje se, že vystavil silnici za noc). Podle svých původců, ovšem domnělých, dostávají svá jména: Chateau des fées, caveaux fées, mur des fées, pierre de Césare atd. Zázračným způsobem povstaly na př. silnice: dotknutím proutku čarodejníckeho a j. Zřídka se vypravuje o příčině rozvalení památek těchto. V§ 2- o obyvatelích, v čemž jest shoda s megalolity. Bytosti nadpřirozené se tam scházejí a provádějí své reje obyčejně v noci za úplňku; v nich skrývají se poklady,