které, jako ü nás otvírají se v některých dnech týdne velikonočního, některé z nich mají moc přivolati dešť atd.

V kapitolách dalších jsou předmětem pojednání památky z doby pozdější: kap. III. les églises, IV. les chateaux, V. les villes. Všechny obyčeje, zvyky, pověry, které se týkají kostela a okolí к němu patřícího, shrnul S. v sedm menších paragrafů: 1. §. „La délimination et la choix de 1'emplace-ment", kde se uvádí, jak vyměřuje se místo pro kostel, farnost: na př. místo, které obsáhnou řemínky z kůže, neb naznačí se brázdou to, co kdo v určité době oběhne, obejde, tak daleko, kam jest až slyšeti zvuk nástroje, kam až kdo něco dohodí atd. Kostely staví se tam, kde si svatí přejí, jinak sami svatí boří kostely, posílají ptáky dravé na zední у atd. V 2. §. „La con-struction" mluví se, v jaké době se vystavěly kostely, kaple a od koho. Vystaví se kostel v jedné noci neb ve třech od P. Marie, od vil, neb od stavitele, který jest ve spojení s ďáblem. Při stavbě pomáhají zedníkům svatí, posílají jim zvířata к svážení staviva, obstarávají jim jídlo a pití; některý kostel jest vystavěn jen jedním nástrojem atd. V 3. §. „Le pourtour des églises", vypravují se různé povídky o větru, který skučí kolem věží kostelních, o divech a sázkách na hřbitovech a v kostnicích, o trestech stihajících ty, kteří nemají ve vážnosti kosti zemřelých, dále pak o různých zvyklostech a pověrách, na př. ženy těhotné přicházejí líbat sochy atd. Hlavní úlohu opět h aje zde láska, nemoc, plodnost, sňatek atd. V 4. §. „Les clochers et les cloches" podává S. výklad lidový, proč některé věže, zvonice nejsou rovny, kdo tam bydlí, o křtu zvonu; pak o oživení zvonů, které, podle nejvíce rozšířeného mínění lidu, jsou zvěstovateli piíštích věcí, ať veselých, ať smutných, nejčastěji však událostí smutných. Zvony mimo to svým zvukem zaplašují mračna, čarodějnice atd. Komu na př. nezvoní se při křtu, ten bude hluchý atd. Uvádí též podobné zvyky, které u nás jsou ve spojení s blaholem zvonů ve dnech velikonočních. V 5. pak §. „Le paganisme dans les églises" uvedeny jsou pověry, které se týkají věcí kostelních jako na př prahu (kdo poprvé překročí práh nějakého kostela, má učiniti tři přání a jedno z nich se splní), svěcení vody (má hlavně účel chrániti proti nemocem kožním), smetí z kostela vymetené (v krajinách u moře položených hozené do větru způsobuje příznivý vítr plavcům), oltářů (chození kolem oltářů, dotýkání se jich má též svůj účel), svíček (podle svíček hádá se na délku života atd.), věčné lampy a jiného nářadí. Vše má svůj účel v pověře lidové. Zvláštní jest strkání hlavy a oudů otvorem v kostele, v oltáři, neb tření údů o zdi, o oltář má týž význam, jak jsme viděli u megalolitů atd. V § 6. „Animisme et pou-voir des statues", autor mluví o vlastnostech soch svatých, které se pohybují, neb pohybují rukou, hlavou, stávají se těžkými, když někdo chce ję odnésti, zkrátka lid pokládá je za živé. V posledním §: „Les hautises" vypravuje se, kdo navštěvuje nejvíce v noci kostely a kaple; jsou to: mrtví, smrt, strašidla, kněží odsouzení v noci strašiti a v kterých dnech se tam takové osoby objevují (o církevních svátcích).

O zámcích možno říci totéž, co o kostelích. Věže zámků mají tradice analogické se-zvonicemi, hledání místa pro hrad děje se za týchž na množ okolností, jako jsme viděli pí i kostele; tytéž osoby berou účast na stavbě hradů: ďábel, víly, Melusina; stavitel, který jest ve spojení s ďáblem. Pomalé stavění lid vysvětluje si obyčejně tím, že ďábel v noci zboří to, co se ve dne vystaví. (§ 1. La construction.) V 2. §. (Legendes diverses) mluví se, že často samo jméno dává podnět к pověstem, lid vypráví si o světlech na zámcích, že to si dávají znamení a pozdravy vzájemné z různých hradů