S jistou bezpečností lze předpokládati, že nošení růžků a čepců, zakrývání vlasů vdaných žen, bylo všeobecným náboženským zákonem takřka u všech národů. Směřuje k tomu doposud na Moravě i na Uher. Slovensku zachovaný starodávný svatební obřad „čepení nevěsty", při němž vdané ženy za zpěvu svatebních písní nevěstě strhují věnec s hlavy a ovazují hlavu její rožky a čepcem na znamení, že opustila stav panenský, stala se ženou. Od toho okamžiku mladá žena růžky a čepec s hlavy nikdy nesejme, bez nich nechodí. Proměna kroje u lidu našeho dála se pozvolna a k'oj dnes velmi pomalu mizí. Lid vždy ještě považuje za význačnější a cennější ty části kroje, které již odložil a při zvláštních příležitostech a slavnostech oblékal do nedávna ještě nejstarší krojové části, aby tak význam jejich zvýšil. Tak při čepení nevěsty nasadil se nevěstě na hlavu starodávný čepec s obalenkou a šatou neb rouškou a vůbec při obřadních slavnostech kostelních použito kroje nejstaršího.

Nejstarší šatky s čepci na růžky pocházejí ze začátku 18tého století a jsou z Moravy z okolí Uher. Hradiště, Uher. Brodu a Uher. Ostrohu. Zachovaly je staré ženy, které kroj svůj z mladých let, též čepce i šatky uchovaly do hrobu, jak říkaly, aby rodičové a příbuzní jejich, až by se na onom světě zase sešli, je poznali. Jest tomu mnoho let, když jsem na Moravě počala sbírati lidové vyšívání. Kdysi sželelo se mi krásného vyšívání, jež si jistá stařena do hrobu uchystala, proto jsem jí požádala, aby aspoň vyšívané části kroje nahradila novými nevyšívanými, že jí ráda vše zaplatím. Však •stařenka odvětila velmi vážně: „Jak bych předstoupila před Boha a před své rodiče v obleku nevyšívaném? Vždyť by mně bylo hanba —." Časem však přece podařilo se ony vzácné kusy stařenkám z truhel vylouditi a jsou nyní okrasou různých soukromých i musejních sbírek.

Nejstarší šatka na růžky neb obalenku též loktuše neb dvouloketka zvaná, pochází jak řečeno z Moravského Slovenska. Nosily se po délce v půli složené k čelu kol hlavy volně uvázané. Z pravidla byly 2 lokte dlouhé a skoro 40 cm. široké. Vdané ženy uvázaly šatky přes rožky a čepec, který byl též z plátna a vfelmi uměle vyšíván. Čepec ten skládal se z přední části a pak zadní části čili „dénka" velmi pracně vyšívaného. Vzory na těchto dénkách jsou přímočárné, dle osnovy nití vyšívány a jsou to tytéž motivy vzorové, jako doposud v kraji tom na obojcích a náramkách rukávců ženských i mužských se užívá a jsou většinou černým a bílým hedvábím neb bílou přízí vyšity. Někdy jen přidána modrá, červená a žlutá barva, ale velmi spoře. V okolí Nivnice, Dol. Němčí, Bánova u Uher. Brodu zachovány jsou čepce, jejichž dénka jsou krásně vyšita bílým a černým hedvábím, však výplň ma tak zvaný „výřez" provedena bývá černo-hnědou neb červeno-hnědou barvou. Vyšívání na dénkách čepců těch upraveno jest tím způsobem, že utvořen jest kol do kola čtyřhranný rámeček skládajíci se ze zoubků většinou bíle neb černě vyšitých, pak následuje nezbytný „řetázek" neb dva. načež bývá vyšitaúzká „forma" rozmanitých vzorků, jako jest: Formička „na hvězdičku", forma „na dubový lístek", „na hrušku", „na strapatú růžu", na sekáč neb háček neb prolamování provlékací tak zvané „hodinky", pak následuje opětně „retázek". Uvnitř rámečku pak jest hustě vyplněn „výřezem" neb „slepým výřezem" kolkolem ornamentu „stromku" z rozličných motivů vzorových sestaven. Někdy jsou dénka těchto starých čepců velmi jemně