síťována a krásně quipurem v barvách: režné, černé a modré, vyšita. Čepce utahují se tkanicí skrze kličky na dolní části dénka umístěné, protáhnutou a kolem rožků na zadní části hlavy uvázanou.

Vyšívání na šatce umístěno jest na zadní straně při kraji, jenž složením šatky v půli přichází na vrchní stranu, nebo bývá také vyšito jen v rozích a kraje něco málo přes záhyb šatky a provedeno jest též lesklou přízí a bílým nebo černým hedvábem. Vzory na šatkách jsou jako na dýnkách čepců přímo-čárné a jsou též charakterickým lidovým způsobem ohraničeny a obroubeny, který zvláště při lidových výšivkách moravských a slovenských jest obvyklý. V přední řadě bývá široká obruba „městěrka" (Hohlsaum), která jest ještě obšívána „stinkováním" čili „stink", „s t i n í k". Jest to vlastně smyčkování buď hustě kraj lemu pokrývající „hustý stink" neb „s t i n к řídký", který v jistých mezerách užších i širších buď dvojsloupkový stink nebo trojsloupkový lem vroubí. Vroubení toto jest oblíbeno zvláště při obojcích, šatkách a zástěrkách.

Stinkování řídké bývá u krajů plachet a pokrývek vyšíváno a pěkný činí přechod к přišité krajce. Jiná svérázná ozdoba obruby kraje neb roubení vzorů jsou tak zvané „zubky" neb „ozubenky" zašpičatělé, neb zakulacené „rabušky". Nad měšterkou bývá spravidla řada zoubků „vlčí zubky" neb křivý c á č e k (volský . . .). Další krajové řetázky jsou: Šití měštěrkové, vlnitá cesta čili hadí běžka, půlmrštěnka mrštěnka, řetázek podvojný, dvojitý, podložený, housenka, bělka a pod. Zhusta bývá mezi řetázky vsunuta řada více méně široká prolamování a sice: Prolamování proplétané, hrachovinky, hrachůvky ořechové, jaderkové, prosná zrnka, pavučinky, hodinky atd. Po této škále různých řetázků, zubek a hrachovinek přichází na řadu vlastní vzor, jenž ženy naše vždy v podobě pruhu pásovitě vyšívají. Jsou to vzory bud přímočárné tak zvané formy jako na příklad: Forma na háčky, na sekáč, na makový vršek, na hvězdičku atd., nebo oblé vzory „cesty": Cesty lístkové, kvítkové, květy na pomalování, stromky, kteréžto vzory se přímo na plátno kreslí. Zdobení celých ploch vzorem máme v našem vyšívání jen velmi poskrovnu a vyskytují se na menších předmětech.

Vzory na šatkách jsou jak praveno řetázky ohraničeny. Vrchní pak čásť vzoru zakončena jest neb vybíhá v zuby, jako doposud jest v užívání, a obšívány jsou „očkovou technikou" (Kästchen-Stich) neb „stehy" (Holbeintechnik), jež tvoří na každém zoubku dvě někdy od sebe neb к sobě vybíhající „t o č i n к у" neb zatoč к у, z akr out к у. Plátno kol ornamentu bývá pokryto buď slepým výřezem, druh stehů několikráte křížem přes sebe šitým neb „výřeze m", pro který se ostrým nožíkem vyřezávají dle osnovy nití příze malé čtverečky, jež se pak hustě obšívají. Také bývají šatky vyšity prolamováním provlekacím: H o-dinky, jadérka, o f e š i n к у, hrachovinky a pod. Šatka uhersko-hradištská, též uhersko-brodská a uhersko-ostrožská (viz obr. č. i.) v rozích, které proti sobě na zádech se stýkají, zdobena jest šikmým směrem vybíhajícím kvítkem „na pomalování" většinou vrkůčkovým stehem černým hedvábím provedeným. Jen někdy přidáno modré, žluté neb červené barvy. Velmi pozoruhodným a charakteristickým znakem těchto starých šatek jest, že vždy kousek asi 20 cm. od kraje nad rohovým kvítkem asi pod volným úvazem vyšity jsou obdélné čtverce, někdy širší, někdy užší, řetázky orámované, jichž vnitřek vyplněn různými vzory. Někdy bývá v těch místech vyšita zakulacená rosetta neb hvězdice. Oba tyto tvary činí dojem, jakoby