byly napodobením jakési spony. Domnívám se, že lid, pokud měl a nosil ještě šperky, šatky v týle sponou spínal *) a později tuto pouze vyšívanou její podobou nahrazoval, kteráž pak se na šatkách ustálila. Ostatně by nebylo-v našem vyšívání ojedinělou ukázkou, že upotřebeno jako motivu vyšívacího též kovových ornamentů neb i celých předmětů šperkových zejména: spon, okrasných plíšků, zakroutek neb točinek, bambelíčků (rolničky) a pod.

Obr. 2. Šata z Čejce z Hustopeče (vlevo) Obr. 1. Šata na"růžky z okolí Uher. Brodu.(vpravo)

Šatky tyto bývaly opatřeny po kraji a kolem rohu na dva i více prstů širokou režnou „čipkou" (krajkou) zvanou „misigornovou" „misikornovou" neb „síkorovou". Pojmenování toto vzato jest z německého „Nesselgarn" totiž misigorn, misikornová, sikorová. Krajky sikorové jsou paličkovány z vláken žehavkových a pracovaly je ženičky slovácké zejména v okoU Uher. Hradiště a pak na Uher. Slovensku. Přízi žehavkovou donášeli na Moravu obchodníci z Rakous.