známa a že se s ní seznámili teprve následkem sociálně-politických převratů. Dříve než bychom mohli na jediném slově vybudovati celou takovouto theorii, musili bychom zodpověděti celou řadu důležitých otázek jiných: jsou také avestská a řecká slova, jež se slov. t v a r o gb souvisí, vypůjčena z turkotatarštiny nebo jen slov. tvarogb? A je tvarogb převzato již v praslovanštině (což je málo pravdě podobno, slovo to není ve všech jazycích slov.) anebo až později? Dále nečetná slova slovanská z turkotatarštiny přejatá ukazují, že bývala v ústech lidu slovanského pozměňována dle slov domácích, s nimiž byla spojována; také hlásková podoba slova tvarogb neodpovídá tur. t u r а к, musili bychom se domnívati, že slovo bylo pozměněno dle slov jako tvořit i, tvorilo, tvarb, jichž právě při výrobě tvarohu se užívalo: ale to pak svědčí pravému opaku, než chce Peisker. —Slované dle toho znali tvaroh, a stýkajíce se s Turkotatary (ale nemusily to býti dokonce takové styky, jaké má na mysli Peisker) poznali název jejich a převzali jej dle své terminologie jej pozměnivše. Proč přejali název, když znali již věc? Ani к té otázce nelze dáti odpovědi zcela určité. Je také docela dobře možno, že Turkotataři vymáhali na Slovanech jakožto nahodilou nebo dočasně pravidelnou dávku hotově již vyrobený tvaroh a že proto se ujal mezi Slovany jejich název pro tuto věc; ale to nikterak nesvědčí o nějaké tuhé porobě, v níž by Slované se sýrařství úplně musili vzdáti a teprve zase od svých podmanitelů se mu naučili.

Z toho ze všeho viděti, že i když praemisse Peiskerově přiznáme správnost, nesmíme z ní nikterak vyvozovati to, co z ní vyvozuje on. Je také, tuším, patrna i nepsychologičnost výkladů Peiskerových. Slované měli pův. název pro mléko sladké a pro tvaroh z něho zhotovený, pak vlivem poměrů sociálních -zapomněli těchto představ a spojených s nimi jmen, ale pak u svých podmanitelů zase poznaň tvaroh a věc i s názvem od nich přejali — pochod tento, nehledě ku věcem již vytčeným, je psychologicky nemožný.

A stejně slabými ukázala se jazyková svědectví pro nadvládu germánskou. Slovo m 1 ě к o důkladným rozborem tohoto slova a celého jeho příbuzenstva na půdě slovanské i germánské i v jazycích jiných prokázal prof. Janko velmi pravděpodobně ze slovo domácí: v germanštině není slova takového znění, jež by se mohlo pokládati za vzor slov. mlčko; lat. m e 1 с a, které Peisker po příkladě jiných pokládá za slovo germánské a v něm pak vidí germ. vzor -slovanského m 1 ě к o, při bližším ohledání se ukázalo pravděpodobně domácím slovem italským, a konečně slov. mlčko lze docela dobře vyložiti za starobylé, z prajazyka indoevropského zděděné slovo slovanské — tedy i tato praemissa Peiskerova padá. A zase: i kdyby nebyly tyto výklady správny .a slovanské ml ě к o přece bylo vypůjčeno od Germánů (ač jsou tu četné obtíže jazykové i věcné, na př. ta, že lat. m e 1 c a, jež podle domnění nahoře uvedeného je původu germánského a odpovídá slov. m 1 ě к o, znamená v podstatě mléko kyselé, kdežto Slované přejali název ten pro mléko sladké !), přece nevyplyne z toho nic pro tvrzení o porobě slovanské právě tak, jako nikomu z těch, kteří slovo m e 1 c a v latině pokládali za přejaté, nenapadlo z toho usuzovati na porobení Římanů se strany Germánů, nehledě ani к psychologické nemožnosti tohoto důkazu, o níž zmínka se stala již výše.

Slovo skotb i prof. Janko má za přejaté z germanštiny, ale dobře ukazuje, že slovo to svědčí pouze' o stycích Germánů a Slovanů, ale nic více; ba naopak, kdybychom již chtěli něco usuzovati z převzetí tohoto slova, vedlo by to к výsledkům docela jiným než u Peiskra, jak bude ukázáno ještě níže. A je také naprosto nepsychologické usuzovati něco v příčině hospo-