dářské z přejetí kollektiva s k o tb, když je vedle něho celá řada appellativ nepochybně starobylých. Totéž platí o slově nuta (ostatně ne všeslovanském), jež je asi rovněž původu germánského; tvrdil někdo o Finech, kteří také přejali toto slovo, že úpěli pod porobou germánskou? I slovo plugb má prof. Janko za nesporně přejaté z germánštiny, ale dobře ukazuje proti Meringe-rovi na to, že slovo to může býti původu keltského, neboť Keltům připisuje Plinius vynález pluhu opatřeného kolečky. Převzetí slova toho od Slovanů neznamená nic jiného, než že Slované pluh s kolečky poznali od Germanu; starobylost staroslovanského zemědělství je jinak dosvědčena docela bezpečně.

Ani ostatní slova (županъ, Smerdus, Slavus = Sclavtis, Němec, vitezb), jež Peisker na podporu své theorie uvádí, neukázala toho významu, jaký se jim přikládá: župa, župan ъ, neznamenalo pův. okres pastevní, představený okresu pastevní h o, jak vykládá Peisker a s ním . nyní i Schräder, nýbrž spravovaný okres, představený spravovaného okresu, a v otázce sociálního postavení Slovanů neznamená nic; slovo S m e r d i nepraví nic o národnosti nomadů, kteří tímto slovem posměšně nazývali vrstvu rolnickou; vlastní jméno Němec není ze jména Nemeteš, nýbrž z adj. n ě тъ-a nesvědčí tudíž o tom, že by Nemetové (a Frisové) bývali sousedy a pod-maniteli Slovanů, od nichž Slované prý zase se naučili samostatnému chovu, dobytka.

To jsou asi v hrubých rysech hlavní myšlenky kritiky prof. Janka. Toto vyvrácení důvodů Peiskerových je negativní stránka z důkladné-jeho studie; ale práce jeho přinesla i výsledky positivní. Podrobný rozbor jednotlivýchh slov, o něž v otázce naší jde, slov slovanských, germánských a druhdy i jiných, vede autora i к podrobnému studiu věcí,, slovy těmi označených, tak nalézáme tu hojně buď jistých nebo pravděpodobných, protože na podrobné analysi všech fakt založených výkladů o rolnictví, dobytkářství, mlékařství různých národů indoevropských, zejména. ovšem Slovanů.

Analysa slova tvarogb ukázala, že Slované od pradávna znali sýr (srv. i Ut. s ú r i s, stprus. s u r i s, sur); slovo to pocházejíc od kořene znamenajícího .kyselý, slaný', znamenalo původně to, čemu my říkáme tvaroh; časem se jeho význam pošinul tak, že nabylo významu, v kterém je známe nyní. Vedle toho ukazují ostatní jazyky pro sýr názvy, vedoucí ke koř. t u'e r-= fassen, coercere, zusammenfassen, ballen, kompakt machen; tak ř. τυρὸς-sýr, av. tuiri- syrovátka, tui r j a- käsig, verkäst. Byla-U při názvu prvém rozhodujícím chuť, působí zde dojem zrakový (změna skupenství) — výklad zajisté psychologicky velmi se zamlouvající. V slovanštině vedle syrb čekah bychom podle toho asi *tyrb (= ř. τυρός , ale slova toho nemáme: bylo patrně zatlačeno synonymním a skoro stejně znějícím ' syrb. Ale slovo jako čes. tvořítko, pol. tworzydlo, srb. t v o-r i 1 o = forma na sýry, pol. tworzyć, srb. t v o r i t i = dělati sýr, ukazují, že ani v slov. představa tvárnosti sýra nezamkla. А к tomuto kořeni t ü e r- patří i dle pravděpodobných výkladů prof. Janka slovo tvarogb = pův., věc mající tvar', pak „sražené, sformované mléko', při čemž nevyjadřuje se již jen změna skupenství, nýbrž skutečné formování tvarohu a tím vznikající sýr. Synonymní slova syrb a tvarogb jazyk ve své oekonomii rozUšil tak, že jedno obdrželo význam ,Formkäse', druhé ,Quarckkäse'. Docela tak jako ve slovanštině bylo tomu i v latině: lat. с a-