s e u s, pocházejíc od koř. znamenajícího .kvasiti, kysati', značilo původně ,lac concretum, tvaroh', ale později ,sýr' (lac concretum et formis pressum); a jako v slovanštině později vzniklo slovo tvarogb (: tvoři ti), tak také latina vulgární má později teprve vzniklé, ale přece dosti staré slovo formaticus (:formare); také v severštině staré slovo pro tvaroh (o s t r) časem nabylo významu ,sýr'. Z toho ze všeho lze usuzovati, že již Indoevropané znali — ovšem zcela primitivní — výrobu tvarohu, jejž zvali jednak podle dojmu zrakového (řec. τυρός atd.), jednak podle dojmu chuťového (lat. с äs e us, slov. syrb); později pokrokem dalším tvořen hutnější, sformovaný tvaroh, sýr, jenž zván jménem týmž (lat. cäseus = ř. τυρός = slov. syrb). Časem přibývají výrazy nové, toto formování vyjadřující (lat. formaticus, slov. tvarogb) a synonyma tak vzniklá se pak odstraňují bud differencováním významu (syrb — tvarogb) nebo vymizením jednoho z nich (lat. formaticus je pouze v mluvě obecné; nemáme si také tím vysvětliti tu okolnost, že v jihoslovanštině slovo tvarogb schází?). Toto pošinutí významu slova syrb = lit. súris se stalo i v slov. i v bulharštině; prof. Janko v tom vidí svědectví o pokročilosti sýrařství balto- a staroslovanského (str. 118, pozn. 14); smíme-li tu mluviti o době baltoslovanské, je ovšem naprosto nejisto; neboť stejný vývoj slova téhož můžeme — podle analogií uvedených — docela dobře také pochopiti docela samostatně v slovanštině a baltštině.

Úvaha o slově m 1 ě к o žádala objasnění latinského slova m e 1 с a a to vedlo к zevrubné úvaze o mléčných jídlech u Germanu, Reků a Italiků. Z germánštiny přejaté slovo s k o tb mohlo by ukazovati na kvetoucí pěstování dobytka u Slovanů; lze se totiž domnívati, že Slované přejali název ten tehdy, kdy prodávali Germanům, kteří byli dle souhlasných zpráv Caesarových a Tacitových velmi chtiví dobytka, svůj dobytek, dostávajíce zaň - zlato, stříbro a vůbec kovové mince (germ. s k a 11 a — ukazuje к původnímu významu „drobná mince') a nazývajíce slovem germánským nejen to, co dostáván, nýbrž i předmět kupní sám. To zajisté by svědčilo, že pěstování dobytka u Slovanů kvetlo. Starobylé slovo socha „Hakenpflug" a řada slov odvozených od koř. a r ä- svědčí o starobylosti slovanského zemědělství. A jestliže Slované přejali od Germánů spolu ś věcí také název pro pluh opatřený kolečky, svědčí to o chápavosti jejich praktické, o povaze jejich a mysli pokrokové; prostředím slovanským přešla věc i pojmenování к Albáncům na jihu а к Baltům na severu — Slované se nám jeví důležitými nositeli a šiřiteli světového pokroku na evropském východě. Také název S m e r di (= selská vrstva staroruská) zdá se, že ukazuje na hospodářský dualism u starých Slovanů: patrně slovo to souvisí se slovesem smbrdéti a nejspíše lze v pojmenování tom viděti přezdívku, kterou pohrdlivě nazvali nomadi, dobytkáři zemědělce; tito nomadi nemusili býti ovšem cizinci původu mongolského (turkotatarského), jak se domnívá Peisker, a také pravděpodobně ani nebyli: slovo smbrdb je starobylé a nemohlo býti teprve od poslovaněných Turkotatarů utvořeno. Je-li tomu tak, pak máme mezi Slovany jednak výhradně zemědělce jednak nomady.

Tak lze asi co nejstručněji naznačiti výtěžky obsáhlých výkladů prof. Janka. Jazyková opora theorie Peiskerovy je jimi definitivně vyvrácena, podrobné ohledání slov Peiskerem uvedených, pokud jim přiznán vůbec nějaký význam pro seznáni hospodářských poměrů starých Slovanů, ukázalo namnoze pravý opak tvrzení Peiskerových.