Netřeba ani zvlášt ukazovati na methodičnost studie prof. Janka, která je, tuším, patrna již z toho, co tuto uvedeno. Spisovatel naznačil, že výklad jeho o slově mlěko má býti takřka vzornou ukázkou toho, jak vésti si při slovích podezřelých z původu cizího; a nejen tento výklad ukázkou takovou vskutku je, ale i celá studie může býti vzorem pro zkoumání tohoto rázu: vyznačuje se hloubkou výkladů, ohlédajíc se po všem, co by s kterékoliv stránky mohlo temnou věc osvětli ti, vyniká střízlivostí a opatrností ve výkladě daných fakt, uvažujíc o všech možnostech, a předností neposlední je jasnost a přehlednost výkladu, jež umožňuje zajisté i čtenáři v jazykovědě méně zběhlému sledovati spisovatele v zajímavých jeho vývodech i na půdě druhdy dosti odlehlé.

*

Б о б ч e в ъ CC: Българската челядна задруга. Историко-правни студии. Отпечатано отъ „Сборникъ за народни умотворения, наука и книж-нина", книга XXII. 8°. Stran 208. Sofia, 1907.

Dosud v bulharské literatuře vycházel většinou pouze materiál o zá-druze jednotlivých, větších či menších oblastí. Bobčev naproti tomu ve své knize přehlíží přehledně všechno, co dosavadním badáním bylo zjištěno a již tím vykonává velký kus práce, neboť svým spisem nám poskytuje možnost, abychom nabyli dostatečné představy o zádruze u Bulharů: o jejím geografickém rozšíření a jejích hlavních zvláštnostech.

Spisovatel především v delším úvodě seznamuje čtenáře s hlavními prameny a literárními pracemi o zádruze u Slovanů vůbec a Bulharů zvláště. Potom pojednává v prvém díle spisu o dnešní bulharské zádruze av druhém díle o zádruze v minulosti, a to nejprve ,,0 zádruze v daleké minulosti u rozličných národů", pak „o slovanské zádruze v staré době", dále ,,o bulharské zádruze v daleké minulosti" a ,,0 bulharské zádruze v době turecké", konečně na konci je bibliografie o zádruze v přítomnosti i v minulosti v rozličných evropských jazycích.

Již tento krátký náčrt obsahu ukazuje, že Bobčev v mnohém ohledu překročuje rámec programu, jejž si byl vytkl nadpisem své knihy. A skutečně v jeho práci vidíme, že se nespokojuje jen tím, že vylíčil zádruhu u Bulharů, jaká je dnes a jaká byla dříve, nýbrž že se velice mnoho zabývá zádruhou u Jihoslovanů a Slovanů vůbec, a na mnohých místech a v celém jednom oddíle (dříve jmenovaném) uvádí dokonce i zprávy a mínění o zádruze u jiných, neslovanských národů. Takové vybočování z vytčeného programu mohlo ovšem na některých místech býti nutné, aby se doklady odjinud podanými dosáhlo lepšího porozumění a širšího pochopení jednotlivých jevů u samotné bulharské zádruhy. Jsou tu však místa, kde spisovatel obšírně uvádí rozličné poznatky a mínění bez naprostého vztahu k bulharské zádruze a patrně jen za tím účelem, aby tu a tam mohl vysloviti své mínění o některých sporných otázkách všeobecného rázu. To je v každém případě pro vědu prospěšné, ježto získáme tím více o jedno mínění pro neb proti dosud proneseným názorům. Zároveň tím spisovatel ukazuje, jak dobře ovládá látku a odbornou literaturu. Musíme mu však vytknouti, že v těch případech nepostupoval dosti metodicky: místo co by nám na prvém místě jasně vyložil jednotlivosti u bulharské zádruhy, abychom o nich nabyli jasné představy, on buď začíná s daty vzatými z jiných jihoslovanských a někde i z ostatních slovanských zemí nebo doklady své tak smíchá s oněmi, jež se týkají bulharské zádruhy, že na