@S@

citát z Vuka, tak lehce jej necháva stranou a dovoláva se zmíněného Bogišicova sborníku a jeho zákonníka pro Černou Horu. A tu ještě autor použil nevhodných dokladů. Třeba věděti, že v jihozáp. srbských krajích (zvláště na Černé Hoře, v Hercegovině a Boce Kotorské), z nichž čerpána je většina materiálu v Bogišičově sborníku, slova zádruha se skutečně zřídka užívá, nýbrž říká se obyčejně zadružna kuć a, řidčeji velja kuča (veliká kuča) nebo pouze kuca. Proto také Bogišič ve svém „Všeobecném hospodářském zákonníku pro Černou Horu" nechtěl použiti slova „zádruha", nýbrž aby docílil co možná nejlepší srozumitelnosti, zaměnil je termínem „domača zajednica", jejž sám si utvořil (pokud měl právo na tvoření nového termínu, je zde vedlejší otázka), ale vedle toho používá i národního výrazu „kuča".

Se slovem zádruha je to tudíž naopak, než jak Bobčev soudí. Přešlo z lidu do literatury, načež se i jednotlivá čistě soukromá združení rozličného druhu—hospodářská, kulturní i literární — začala nazývati obchodní, literární, rolnickou zádruhou atd. Ale i přes to v srbském jazyce dosud ještě slovo zádruha samo o sobě značí jen známý onen zvláštní druh rodinného života. Proto je zbytečno říci v srbském jazyce „rodinná zádruha". Z týchž důvodů také neměl ani Bobčev práva tvořiti nový název „č e 1 j a d n a z a d r u g a", když dostačí úplně srbský název „zadruga", jenž již sám sebou značí potřebný pojem, jenž zdomácněl tak v celé Evropě, ba i v samé bulharské literatuře, proto bylo zbytečno tvořiti nové názvy. — Zdržel jsem se u této čistě formální otázky poněkud déle, poněvadž Bobčev používá názvu „čeljadna zadruga" jako lepšího a přesnějšího i v nadpisu své knihy í v celém svém spisu.

V Bulharsku, praví Bobčev, není nikde slova zádruha, ale je tu známo adj. zadružen (-na, -no). Jinak nejznámější a nej charakterističtější výraz v Bulh. je kup nebo kupčina (живЪятъ у купъ, въ едпа купчина), ačkoliv se ani prvý, ani druhý v samém národě dosti nespecialisoval a označuje jen pojem zádruhy. Щ

Přehlédnuv dosavadní definice zádruhy, autor vytýká Vuku Karadžičovi, že podal příliš všeobecnou, nepřesnou formuli zádruhy, když napsal, že je to „píures familiae in eadem domu". Ale třeba míti na mysli, že to Vuk napsal v slovníku, kde měl úmysl podati co nejkratší výklad a ne vědeckou definici. Ostatně Vuk tamtéž objasnil název zádruhy nejprve něm. slovem Hausgenossenschaft a to jistě pro pochopení úplně stačí. — Bobčev sám podává ovšem velmi dobrou definici zádruhy, v níž zahrnul všechny hlavní živly zádružného života. Zní takto: Zádruha je příbuzenský svazek plnoletých osob a jejich po-, tomků, kteří mají společný, nerozdělený majetek, kteří pracují a vydělávají pro společný svazek, žijí společně, a všechny řídí a zastupuje jeden hospodář. K tomu bych poznamenal jen, že i přes to, že definice je dosti široká, mělo v ní býti poznamenáno, že zádruha nemusí býti vždy „příbuzenský svazek", nýbrž že v ní může býti podle srbského zákonodárství i svaz založený „usvo-jeńem poprirodi" a dále, v zádruze nemusí býti veškeren majetek společný a nedělný, nýbrž že mohou jednotlivci míti i nějaký majetek svůj zvláště. O těch okolnostech nemluví Bobčev ve zvláštních oddílech, ale objevují se poměrně dosti často, tak že v každém případě mělo to býti i zde poznamenáno.