str. 217
Zároveň je jisto, že turecký způsob placení daně byl přízniv udržováni zádruhy.
Nemohu na konci odpustiti autorovi ještě tuto výtku. Především jaka Srb jsem nemile dotčen autorovým kolísavým míněním o srbském národě jako celku. Na mnoha místech (str. 22, 160, 161, 176, 191 a j.) nalézáme, že B. jmenuje jednotlivé části srbského národa jako zvláštní národnosti. Na str. 22 pravi na př : „Авторътъ се води отъ единъ ясенъ методъ: той върви отъ днешното врЪме къмъ миналото, говори отдЪлно за южно-славянитЪ, за чехи, бошняци и руси . . ."; na str. 176: ;,Ако e доказано, че сърби, бошняци, херцеговинци, черногорци, хървати см. живЪли . . ."■ tak i na str. 191 a j. My Srbové jsme zvykii již na podobnou nevědomost u ruských spisovatelů. Ale Bulhar, jenž žije v bezprostředním sousedství Srbů, může ještě činiti podobné hrubé omyly?! Pro spisovatele, jenž chce, aby kniha měla pravý vědecký ráz, nesmějí takové chyby býti maličkostí.
Výraz ,,arijská rasa" (str. 3, 158, 191), zdomácnělý v evropské žurnalistice i v některých vědeckých dílech, není nikterak správný. Věda (ethno-logie i anthropologie somatická) nezná árijské rasy, nýbrž národ árijský. Bohužel v nové době vznikla všeobecná manie, spojovati zcela nesmyslně slovo rasa s jmény jednotlivých národů nebo národních skupin. V celé knize jsou velmi nepečlivě uvedeny citáty v cizích jazycích. Na čtenáře činí to velmi nemilý dojem, když vidí, že každé třetí čtvrté citované slovo je chybné. Dr. Jovan Erdeljanovič
*
Др. Зенон Кузеля: Дитина в звичаях i в!руваннях украшського-народа. II. Nákl. Naukového tovaryšstva jména Ševčenkova. Ve Lvově r. 1907. Str. XXIII, a 144. (Materiálů k ukrajinsko-ruské etnografii, sv. IX.)
Druhá část díla, o jehož prvém svazku jsme na tomto místě (II, 45) podali zprávu, jest opět založena na látce, kterou sebral sběratel Mr. G., žijící mezi lidem ukrajinským a dobře jej znající. Pořadatel Z. Kuzelja rozvrhl si látku tu tak, že prvý svazek díla líčí dobu od početí dítěte až po křest a církevní „úvod", druhý, kterým se tu budeme zabývati, čas od doby „pastusi", pro třetí pak zůstavil si sbírku her, zábav a písniček dětských. — Rozsáhlý úvod autorův podává zevrubný přehled posavadních studií o dítěti se stanovisku lidopisného u národů slovanských i neslovanských. Jest zde snesena hojná literatura zvoleného předmětu, při čemž je dbáno stránky duševní i tělesné, zejména lékařské Vlastní práce pak jest rozdělena na dvě části. Prvá jedná o dítěti v prvém roce života (sťr. 1—68), druhá o ostatních letech až do věku pastušího, t. j. do doby, kdy hoch nebo děvče tou měrou doroste, že se mu může svěřiti úkol pastevecký, tedy asi kolem 12 roku. Tu hoch není sice ještě hotovým „parobkem", ale není už dítětem. Sběratel látky i pořadatel neobmezili se, jak v úvodě (na str. XVIII.) správně jest poznamenáno, jenom na vypisování rozličných zvykův a obřadů, tedy na projevy vnější, ale pohlíželi hlouběji v duši nemluvněte a odrostka i v psychologii rodičův a okolí, v jehož středu vyrůstá mladé pokolení. Z toho vznikl velmi plastický obraz rozvoje dětského těla i duše, jak se projevuje v životě rodiny i obce. Obraz ten je tím věrnější, že autor pohlíží kritickým okem na všecky projevy dětského žití, srovnává je, zkoumá a oceňuje se svědomitostí a péčí, kterou si hned v prvé části díla dobyl zaslouženého uznání.
Hojná látka jest rozdělena ve 108 odstavců, jichž obsah jest naznačen příslušnými nápisy. Tím kniha nabyla přehlednosti, za kterou budou auto-
