toví vděčni zvláště ti, kdo jí budou užívati к účelům srovnávacim. Spisovatel líčí rozvoj dítěte po jednotlivých letech; prvému roku arci, jak již řečeno, věnováno jest poměrně nejvíce místa. Nejdříve jsou vždy uvedeny názvy, jež lid dítěti dává, mazlivé i posměšné; že tu nalezneme také výrazy našim podobné (na př plaček, smíšek, diblík, křikloun, štěbeta а р.), netřeba podotýkati. Potom autor krok za krokem sleduje tělesný i duševní vývoj dítěte, vykládaje, kdy a jak děcko počne ukazovati, že slyší, že rozeznává známé osoby, jak se hlásí, aby bylo napojeno, kolíbáno atd. Rozumí :se, že se tu uvádějí také rozmanité pověry, jež se víží na př. к úpravě prvních koupelí, aby dítě bylo bílé, aby se vody nebálo (říkají nad ním na příklad „máti vodička, máti vodička, Bůh s tebou"), aby ho ochránili od zlých mocí, zvláště ďábla (který okny, dveřmi, komínem usiluje к němu se pro-drati), od uhranutí atd.

Churaví-li děcko, znají určité světce, ke kterým se modlí o pomoc, a uchylují se také к popu o přispění. Není-li pomoci, věří, že Bůh se hněvá; vymodlí-li však přes to dítě, zřídka z něho vyroste zdravý a šťastný člověk. Kolébce a „kolisankám" — ukolébavkám věnovány jsou zvláštní kapitoly, к nimž se pojí zprávy o oděvu (košilce a čepičce) a výživě dítěte. Některé ženy pomáhají si při kojení také „soškami" (ssacími lahvemi), které v posledních letech pronikly též do ukrajinských vesnic. Ostatně mnohé kojí dlouho, i dvě až tři léta, vědouce, že zatím nebudou míti dítěte nového. — Dlouhým kojením dítě nehloupne, naopak, je potom chytřejší a silnější. Dítě jednou odstavené nemá se znova kojiti, sice se ho chytnou rozličné vady. Malému děcku rodiče i příbuzní věnují velikou pozornost, stále se jím zabývají, chovají je a hýčkají, pozorují, co už umí, komu je podobno atd. První košilka, kterou bylo oblečeno první děcko v rodině, schová se také pro děti příští —jako u nás děje se to proto, aby se děti měly rády. Z pověr, týkajících se děcka do půl roku, kdy už umí sedět a kdy je s ním méně práce, nejedna upomína na pověry naše, na př. že děcka, je-li na zemi, nikdo nemá překročovati, sice by nerostlo, že se děvčátko má koupati v mléce, aby bylo hezké, a j. Rovněž drobné zábavky, kterými se vlastně probouzejí smysly a schopnosti dětí, namnoze se shodují s našimi.

Na četných místech autor vkládá „rozmluvy v chatě i po vsi", ve kterých je řeč o určitých vlastnostech nebo projevech dětí, a ještě častěji tak řeč. „balačky", vypravování všelikých historek a příběhů ze života dětí a o dětech. Na pohled se zdá, že není souvislosti mezi těmito balač-kami a látkou, které kniha jest věnována, ale vpravdě vystihuje se takto správně ona psychologie rodičův a okolí dětského, o níž svrchu se stala zmínka, — Od doby, kdy se děcko naučí lézti, činí už rychlé pokroky, ale jest nutno tím více je míti na očích, aby nenadělalo škod a sobě neublížilo. Mnohým hrám v té době už přivyklo.; směje se a kloní hlavu na „beran duc!", nastavuje nožku na „kovej, kovej, kováříčku", dává strace—vráně vařit kasičku, jako naše děcka lišce, jezdí na koníčku, t. j. na šíji staršího bratra nebo otce atd..— Do roka dítě zpravidla chodí. Aby se tomu učilo, staví je „dybky — dybusi", jako u nás „pán — panáček — pán", vodí je podél lavic a pod. Učí-li se těžko chodit, opatří mu „chodušku", přístroj asi jako u nás stoleček nebo židličku na kolečkách. A neučí-li se ani tu příliš dlouho, pokládají to za boží trest a shánějí kde jaké prostředky, aby dítěti pomohli; zvláště vaří „царь-з1лля" a dávají odvar dítěti piti. •— Další kapitola zabývá se dětskou mluvou. Je dlouhá stupnice různých zvuků od pláče, až do artikulovaných ozevů („pa-pu", „ham", „ma-ma"), kterými děcko vy-