jadřuje svou vůli. Domácí učí je některým slovům všude stejným (ta-ta, ma-ma), jiná tvoří si děcko samo, takže má potom mimo obvyklou sbírku běžných slov (na př. hajat, papat a j.), též zásobu slov individuálních, své nářečí, jehož po něm jeho okolí užívá a jemuž později musí odvykati. Jsou-li děti koktavé nebo šišlavé (u nás nerozume matky přímo učí děti šišlat), přičítá se ta vada buď chybnému ústrojí (a pak podřezují dítěti jazyk, aby se lépe ohýbal), buď hledá se příčina v dědičnosti. Němých je málo. Němota je „boží dopuštění", od ní není léku. Němí žijí v obci jako jiní lidé; němá se vdá za mluvícího, němý pojme ženu mluvící a ve sňatku není závady. — Obsažná kapitola o dětských chorobách (mezi nimiž arci prvním zubům připadá nej větší procento) a zaříkání jich (znají také čáry proti křiklounství dětí) a o smrti děcka .a jeho úpravě ku pohřbu končí první oddíl knihy. Dodána jest ještě'zpráva také z našeho folkloru známá o tahání dítěte za ucho (u nás se to děje při nových šatech), po případě o výprasku, který dítě dostane, aby si pamatovalo věc nebo událost, při které bylo bito, což se u nás kdysi dálo při sázení mezníků.

Druhý oddíl postupuje nejprve podle jednotlivých let, pokud jde o věk útlejší, načež se vypisuje život dětský souborně, úhrnečně. Po názvech, jež se dávají děcku dle význačných vlastností jeho, uvádějí se pověry a pořekadla o jeho vzrostu a líčí se, jak dítě v domě žije a jak jest vychováváno. Záhy zvykají dítě zdvořilosti; příchozího hosta nutno pozdraviti, komu se sluší větší úcta, tomu dítě dá „pac" a za to obyčejně dostane se mu „ho-stynča", dárku od hosta. (Dárky takové také rodiče donášejí z města, jdou-li tam na trh nebo z jiné příčiny; jsou to věci dávným zvykem ustálené. Oblíbeny jsou mimo jiné na př. oříšky, které si babičky a dědové třeba po léta pro vnoučky schovávají na hostynče.)

Kdo jde někam „v hosty" — natáčky, zpravidla nese dětem hostynča. Rodiče a starší sourozenci záhy zaučují dítě snadným popěvkům, říkánkám, hádankám a pod. Již tu se ukazuje příští bystrost nebo tupost dětské duše; jeví se ostatně také v dětské zvědavosti, které rodiče někdy nedovedou ani řádně ukojili, na př. táže-li se děcko, proč moucha nespadne lezouc po stěně. Také na Ukrajině říkají: „Neptej se, budeš brzy starý." Tresty z malicherných příčin a zvlášť bolestné bití jest oblíbeným prostředkem výchovným nebo odučovacím; vedoucí zásada při tom jest „jaké z mlada, takové za stara". V druhém roce učí se dítě také modlitbičkám, křižuje se a mechanické pobožnosti koná po starých. Znenáhla zvyká si přidružovati se к jiným dětem, zejména o něco starším, s nimiž se zabavuje po návsi, na dvorech a j. Záhy se mu vštěpuje v paměť jeho jméno a příjmí, aby se neztratilo Obě pohlaví hrají si svorně pohromadě; také později není mezi nimi valného rozdílu, leda že každé je zvykáno svým pracím. Ale kde není děvčat v rodině, tam i hoši škrabou brambory, zatápějí a konají jiné práce ženské. Ku práci, přiměřené věku a silám, je dítě vedeno časně a stále. — V pátém roce kdysi vodívali děti do školy, což se nyní po zákonu děje v roce šestém. V té době, kdy dítě už jest „i pastuch i školjar", vykonají se také „postřihy", což se děje o jmeninách, kdy dítěti je právě 6 let. (V Ukrajině si dítě zpravidla dnem narození „přinese" jméno, jak bývá také v některých krajích našich.) Potom, když jsou mu vlasy upraveny po způsobu dospělých, dítě sluje „střižek".

V dalších kapitolách jest zpracována látka rázu obecného. Spisovatel uvádí příklad, že děti úplně osiří. Tu si je rozeberou přátelé, a není-li jich, sousedé. Takové dítě sluje „hodovannyk", „hodovanka" (schovanec). Dále