antropomorfní představy o něm jsou ještě velmi málo prozkoumány. Centrem kultu ohně stalo se ohniště. Obyčeje při udržování stálého ohně, o něj pečo-vati bylo povinností ženy. Na ženu vložena také péče o kult ohně, a tak stala se žena kněžkou. Institut kněžek nevdaných, vestálek dosud se udržuje xl mnohých afrických kmenů, v Dahomeji a j. S kultem ohniště souvisí co nejúže kult předků. Líčí se tu obšírněji obyčeje Votjáků, Čukčů, Giljaků, sledy zachované místy u ruského lidu. Poměr názoru o různých bytostech v domě a hospodářství, „domových", „dvorových" ke kultu předků. Splynutí kultu předků a kultu ohně jeví se nejvíce ve zvycích při stěhování do jiného obydlí, jak se láká „domovoj" ze starého obydlí a zároveň přenáší žár, po případě popel ze staré peci do nové. Vykonavatelem kultu předků jest pravidelně nejstarší mužský člen rodiny, ale nejsou z této hodnosti u některých kmenů vyloučeny ženy. Zvyky při volbě ą posvěcení kněze, žrece. Uvádění nového člena rodiny, obyčejně nevěsty a pocta jí vzdávaná ohništi. Tu se mohly připomenouti zvyky u Srbů rozšířené. Jakkoliv jest namnoze .zcela jasná tato souvislost kultu ohniště s kultem předků, přece základy této souvislosti daleko ještě nejsou vyzkoumány. Třeba tu objasniti, kde sídlili domácí duchové, kde se jim přinášely oběti, jaké byly představy o jich vnějším vzezření. Spis. probírá názory ruského lidu i ukazuje, že není většinou určitých představ o sídle „domového" a v tom ohledu nelze ho spojovati s ohništěm, s pecí, jakožto místě svatém. Není také příčin spatřovati v peci místo, kde by se považovalo za nutné a nejúčelnější přinášeti oběti duchům předků, t. j. předkládati pokrmy „domovému". Jsou-li snad v představách o duších domových, které by nasvědčovaly jeho spojení s ohněm, které by dokazovaly výrok něm. etnografa Wach tera („Das Feuer in der Natur, in Kultus und Mythus, im Völkerleben" 1904), že oheň krbu jeví se býti „stelesnením předka", aneb ruského učence Bogdanoviče (Переживашя древ-H'rtŕo мгросозерцат'я у бЪлоруссовъ 1895), že by byl „prototypem domového". Vnější vzezření domácích duchů jest nedostatečně určeno, málo také prozkoumáno u národností obývajících Rusko. V některých, ačkoliv řídkých případech ,,proklouzá" ve zjevu domového jakási spojitost s ohněm. Úplné splynutí kultu předků a kultu domácího, rodinného ohně nelze přiznávati, ale částečné jich splynutí dle mínění spis. nepodléhá pochybnostem. Jaké příčiny podmínily tuto etapu v evoluci pověr? Tu dotýká se spis. názorů o poměrně pozdním vývoji kultu předků, v novější době projevovaných. Je-li skutečný kult předků, t. j. předků lidí, antropomorfních duchů, nikoliv kult předků-totemů jev pozdější, nejeví se nutným viděti v ohništi hlavní sídlo předků, ale v hořícím na něm ohni stelesnení předka aneb jeho duše. Oheň jeví se objektem mnohem rannějšího kultu, ke kterému se připojil předmět kultu pozdějšího, ohniště—místem, kde se kult prováděl za dřívější doby, a kde se umístil i nový kult. Spis. klade otázku, zda-li nepřešly některé črty starodávného ochránce obydlí, ohně na jinou bytost, a sice na ruského „oviňanika": byl to duch dobrý, ochraňující sušárnu. Probírají se proto zvyky při sušení a mlácení, svěcení sušárny a jejího ducha-ochránce. K tomu připojuje se také zmínka o jiném domácím duchu, silně rozšířeném, o t. zv. hospodáříčkovi.

Oheň jako živel spojoval se přirozeně s ohněm nebeským, sluncem a s bleskem. Názvy slunce a ohně—nejsou-li také u neruských národností Ruska příbuzné, jako u indiánských kmenů severoamerických? Představy o slunci. Vnitřní souvislost ohně pozemského se sluncem nejjasněji se projevuje v obyčeji páliti hranice v určité dny, hlavně o slunovratu. Představy