str. 10
a pověry o hromu, blesku a též kroupách. Stromy, byliny odvracející hromobití, různé pověrečné zvyky při bouři. Názory o hromových střelách, kamenech (118), o bludných světýlkách, meteorech. Pokud mohou přispěti к vysvětlení těchto záhad slovesné tradice lidové, říkadla při zapalování louče, ohně v peci a j., při léčení ohněm a j., hádanky, konečně umění lidové, zvláště ornamentika. Druhá kapit. (128 sl.) pojednává o víře v očisťující, léčivou a oplo-zující sílu ohně; sestavena tu opět řada pověr a zvyků sem se táhnoucích; připomenut zvyk, že v určitou dobu aneb o jistých událostech rodinných, při smrti hospodářově se oheň hasí a nový zažíhá, a sice pradávným prostředkem, třením а р. V 3. kap. (144 str.) probírají se způsoby, jimiž se projevuje úcta. přinášejí se oběti i rozbírá se tu mimo jiné otázka, přinášely-li se skutečně též lidské oběti, jak někteří učenci míní (Frazer, Wächter). Dni posvěcené ohni, životy svatých, jichž uctění jest ve spojerí s kultem ohně, názory o požárech a jich hašení; pec, slavnosti při její stavbě, uctívám peci, jako stálého sídla ohně; pověrečné názory o louči, svíčkách а р., zvláště pak o předmětech vzbuzujících oheň: o starobylém dřevěném nástroji starých Indů, Čukčů. K tomu připojuje spis. ještě lidové obřady o chlebu a pečení chleba. Konečně rozebrány tradice o ptácích a jiných zvířatech snesších blesk, oheň na zemi — tu vyslovena hypotesa, že třeba v nich shledávati ozvy totemi, praotce rodiny, demiurga a kulturního herosa — a tradice o zvířatech a rostlinách, jež jsou v nějakém spojení s ohněm. — „Program", dotazník (str. 182—217) jest velice podrobně rozpracován. Otázky jsou seřaděny do několika skupin, a) Uctívání ohně, jako živlu. Personifikace ohně. Spojení ohně s kultem rodovým (59 otázek), b) Představy
0 slunci, blesku, bludných světýlkách, sopkách a p. (64 otázek), c) Lidové hry, tradice, umění, ornament (11 otázek), d) Představy o vlastnostech ohně. c) Uctívání ohně (102 otázky).
Jak sama rozprava pí. Charuziny velmi pěkně uvádí clo celého souhrnu důležitého oddílu etnologického, seznamuje s dosavadním stavem vědy a jejími výsledky, staví nové hypotesy, klade nové otázky a otvírá nové cesty, tak i dotazník může posloužiti všem, kdož by chtěli hlouběji praco-vati dále na tomto poli, a také mimo Rusko sbírati a sestavovati látku, jakož
1 prozkoumati ji. Ještě jedna poznámka budiž dovolena, stesk, který nemůžeme potlačiti. Ruská spis. využila bohatě vší literatury národopisné, připomíná i nápěvy a zvyky kmenů afrických, ale o slovanských národech mimo Rusy ví tolik jen, co shledala psané jazykem německým. Dokonce kde uvádí zvyky, pověry huculské, dovolává se prací Kaindlových, velkého spisu Šuchevyčova jakoby neznala. Dosti značila národopisná literatura bulharská, srbská, chrvatská, zdá se, nebyla jí vůbec přístupná. Velice příznačné! jpa
*
Известия на свшннара но славянска филология при университета въ София. Книга II. (за 1906 и 1907 год.) Печат. под редакцията на Проф. 31. Мплетичъ. София 1907. (IV + 587.)
Objemný svazek vydaný redakcí prof. Miletiče obsahuje mimo práce grammatické také (na str. 471—531) bibliografii umělé literatury za dobu od 1901—1904 a dále též bibliografii slovanské filologie a literatury v bulharském tisku za 1905—1906. Ukazuje tento bibliografický přehled, že ethnografická práce v Bulharsku se dosud soustřeďuje na sbírání materiálu, máme právě ve sborníku slovanského semináře dvě studie, jejichž cílem jest systematicky seřaditi a kriticky oceniti sebraný materiál.
