IV. Kletbou mstí se nelidské jednání. Matka proklíná Stanka Duka, jenž v hádce ji shodil s koně. (Sborník minist., kn. X., str. 15., č. д.)

V. Kletbou stíhá matka neposlušné děti. Stojana, který se nezení a raději hajdukuje, proklíná matka, aby ho oběsili na sofijských šibenicích. Kletba se splní. (Šapkarev, kn. 5.—6., č. 587.)

VI. Kletby způsobeny jsou neshodami stavů vyšších s nižšími: Stojan odmítá Radu, poněvadž jest chudý sirotek, kdežto on je bohatých rodičů syn. Rada ho proklíná a kletba se splní. (Šapkarev, č. 826 a j.)

VII. V přečetných písních jest podnětem ku kletbě láska. Rodiče starají se s nemístnou péčí o děti. Hlavně jim jde o to, aby dcery se „dobře" provdaly, t. j. zaopatřily se hmotně. Z toho vznikají spory. Konec většinou tragický. (Srovn. na př. Miladin., č. 288 a j.) Často ovLem jsou spory mezi milenci samými. (Nevěra.)

VIII. Veliký převrat, jenž nastal v životě všech balkánských národů vlivem nadvlády turecké, ozývá se i v písních. Často se vyskytuje motiv: Sestra jest v zajetí; prosí bratra, aby ji vykoupil. Bratr drsně odmítá. Stihne ho kletba sestřina, aby dcera a syn jeho upadli do zajetí tureckého. (Šapkarev, kn. 3., č. 284.)

IX. Kletbou se trestá věrolomnost. Matka proklíná Marka, poněvadž zavraždil dceru královskou, jež s ním prchla, vysvobodivši ho ze zajetí. (Sborník minist., kn. III., str. 95., č. r.)

X. Ve všech typech doposud probraných proklínají se osoby, jež jsou v úzkém svazku příbuzenském. Ale jsou i písně, v nichž se objevuje Bůh, andělé a světci. Tak na př. sv. Jiří proklíná oves, že se mu kdysi nepoklonil. To jsou motivy apokryfní. (Srovn. Veselovskij, Разыскался въ области русс, духов, стиха. VI.—X., 223—231.)

К tomuto stručnému obsahu bych připojil ještě několik poznámek o methodě práce. Píle, se kterou autor sbíral látku, jest obdivuhodná. Prostudoval celé bohatství bulharských sbírek, rozdělil motivy, v nichž se kletby vyskytují, na několik typů a připojil ke každému všechny známé mu bulharské (místy i srbské a ruské) varianty. Ale zase vykonal jen polovici práce. O každém z typů, jež autor uvádí, věděli bychom rádi, vyskytuje-li se jen na území bulharském, nebo je-li společným majetkem všech národů balkánských. Hlavně pro studium psychologie lidové jest velmi důležité věděti, v jakém poměru jsou kletby v písních bulharských ke kletbám v písních sousedních národů. A dále: kletby jsou ve většině případů nerozlučně, spojeny s určitými motivy; jak zajímavé by bylo zjistiti na př., zda v písních jiných národů balkánských v témž případě stihne vinníka také kletba nebo jiný trest atd. Zdá se mi slovem, že by práci bylo prospělo, kdyby autor byl více srovnával.

Připojuji ještě několik dat o našich písních. V lidové poesii západoslovanské jest velmi málo motivů, v nichž kletba opravdu se vyplní a způsobí neštěstí. Jest to na př. v písni o Heřmanovi a Dorničce. (Erben 1864 str. 473-) Matka přijde k Heřmanovi do stáje a když jí oznámí, že jede pro Dorničku, napomíná ho, aby nejezdil. Poněvadž neposlechne, klne mu: „Bodejž Heřman hlavu srazil, víc se domů nenavrátil." Kletba se vyplní, nevěsta zemře žalem. Erbenibid. 475*) uvádí ještě jiný variant tohoto motivu, ale není tam zmínky o kletbě matčině. Praví se jen, že na cestě kůň si zlomil nohu a Heřman srazil hlavu. К literatuře citované Erbenem a Machałem připojuji ještě: