Birtoš 189g I. 10, 12; Slovenské Spevy II. 154, kde hoch naříká, že musil se střeli ti do Ьэки, poněvadž mu nedovolili vzíti si děvče, jež miloval. Poněkud jiný motiv: Slov. Spev. II. 170: Zeň se šohajku, je ti třeba ženy. Mamka mu nedala, sestra kázala. Jdou spolu hledati. Když šli přes zelené louky, spadl Janko s koně a polámal si ruku.

Z lužických písní cituje Erben Haupt-Smoleŕ Pjes. I., 31. Také tam není řečeno jasně, že matka klne synovi. Zřejmě jest vyslovena kletba, ibid. I. 135—6, kde matka synovi, jenž se nechce oženiti dle jejího přání, klne:

Cestou vylétne ženichovi z pochvy meč a probodne nevěstu. Haupt-Smoleř upozorňují na podobné motivy německé: Wunderhorn II., 289, 294 a Mei-nert 23. (Stejný motiv má též Kurelac, Jačke čís. 444, 445, 448, 454.)

Obdobná kletba jest ještě v jedné písni slovenské: Sborník slovens. nár. pis. atd. II., 93: „Šelma král" naučil se. choditi к Zuzaně; přišel v noci. Prosí, aby otevřela. „Neotevru, jsi šelma král, bodajs hlávku zlomil." Odešel na louku, klopýtl mu kůň, zlomil si pravou ruku. „Pravda je to, když milá zakleje a kdo po noci chodí, každému se zle vodí." Neozývá se v těch slovech „kdo po noci chodí" již názor, že úraz zavinila vlastně temná noc a nikoli kletba milenčina?

Mimo to jsou v naší poesii ještě motivy, že někdo klne, rouhá se a za to ho stihne trest. Na př. Sušil 1860 str. 790: Pánovi, jenž chudé dlužnici vzal krávu, pošel všechen dobytek. Rozzlobený boháč vyjel do pole, střílel do nebe a volal: „Kdyžs mi pane mrch nadělal, pošli mi psa, aby je sežral!" Proměnil se v psa, který zdechlé krávy sežral.

Suš. 1860 str. 789: Dívka nechce již svého milence. „By mě ďábel měl vzít, nevezmu si ho." Ďábel ji odnese. Srovn. polskou versi o Rozynie Lud. VIII., 154, ale tam přijde ďábel pro dívku proto, že chce jen pána a ne chlopa.

Podobně zaklíná s-з matka v lužické písni Haupt-Smoleŕ Pjes. I., 290: Na svatební hostinu přinese ovčák dítě, jež nalezl v dutém stromě. Nevěsta-matka se ďáblem zaklíná, že to není její dítě. Ďábel ji odnese. (Rozbor motivu srovn. Jul. A. Javorskij: Духовный стпхъ о грЪшной дЪвЪ. Изборникъ Ыевстй посвященный Т. Д. Флоринскому 1904 Шевь.)

Ještě jest zmínka о děvčátku zakleném v jablko v jedné písni Erbenově (ibid. str. 470) a o dívce, kterou matka zaklela ve strom v několika písních československých. (O těchto srovn. nahoře III., 38.) Soudím, že vůbec v naší a v lužické poesii lidové není mnoho motivů, v nichž by se projevovala síla kletby. (Tím ovšem netvrdím, že tento výčet jest úplný.) Co se polské epiky týče, nemám okamžitě přesných dat po ruce, ale jest velmi pravděpodobno, že poměry budou tam asi stejné jako u nás.

Postupujeme-li však na jih, najdeme častěji písně, v nichž kletba není jen rčením, nýbrž skutečně trestem.

Tak v písních slovinských. Na př. Štrekelj, Slovenské nar. pesmi I., čís. 289. Matka vzkřikne na neposlušné syny: „De bi zletela ko dva vraní!" Stalo se. (Srovn. známou pohádku o sedmi havranech.) Ibid. L, 288. Mládenec přijede ke kovárně a žádá, aby mu okovali koně. Když vráželi hřeby, promluvil kůň lidským hlasem. Byla to kmotřička. Tato píseň jest původu německého.