П. Востршсовъ, Повт>рыя, приматы u суеверные обычаи наурцевъ. Сборннкъ Матер.

Кавказ. XXXVII., odd. 2, str. 1—93. *D. S. F r a e n k e 1, Aus orientalischen Quellen (1. Bleigiessen. — 2. Menschliche

Glieder als Weihgeschenke. — 3. Zum Schwertklingengelübde).

Mitt. d. schles. Gesell, f. Volkskunde XV., 72—73. J. A. Decourdemanche, Sur quelques pratiques de divination chez les Arabes.

R. d. trad. pop. XXL, 65—73. *Th. Zachariae, Ein merkwürdiger Fall von „Durchziehen". Ztft. d. V. f.

Vkde XVII., 315.

*Marie A b e k i n g, Ein Aberglaube der portugiesischen Seeleute, ib. XVII., 314. *C. Brockelmann, Ein syrischer Regenzauber. Arch, f. Religionswiss. IX., 518—520.

*H. Meitzer, Zentralasiatischer Aberglaube, ib. X., 311—314.

Fr. Aegidius Müller, Wahrsagerei bei den Kaffern. Authropos. IL, 43—58.

Matouš Václavek, řed. škol v. v. zemřel 3. pros. 1908 na Vsetíně. Zesnulý byl nadšený a neúnavný národopisný sběratel a literární pracovník. Účastnil se činně již prvého ruchu lidopisného na Moravě, zejména při všech místně organisačních. pracích pro Národopisnou Výstavu Českoslovanskou, pro niž budil porozumění a připravoval půdu pro její obeslání Vsackem. Se stejnými zájmem sledoval později práci a rozvoj Národopisného Musea Českoslovanského v Praze, v řadách jehož členstva setrval až do své smrti a jehož práci byl — ať informacemi, ať místní intervencí vždy ochotně nápomocen. Ze sběratelské své činnosti těžil se zdarem i literárně a vydal mimo jiné „Několik pohádek a pověstí z Mor. Valašska", „Valašská svatba", „Moravské Valašsko", „Děti na Mor. Valašsku", „Obrazy ze života bývalých cechů řemeslných na Vsetíně", „Dějiny města Vsetína" a j. drobnější práce.

@---------------

Evanj. reform, farář Frant. Prudký vypsal v malé brožurce „Návštěva českých exulantských reform, osad na Rusi" (v Praze 1909. Nákladem Spolku Komenského, str. 39) své dojmy, jichž zažil na své informační cestě, způsobem prostým, nehledaným a také neliterarním. Knížka má jistý vý^znam také pro národopisce a to tím větší, že právě o těchto roztroušených osadách velmi málo víme. Hlavní osady jsou v ruském Polsku Kučov a Zelo v, založené na poč. 19. stol. od vystěhovalou z českých exulantských osad pruskoslezských. Ze Zelová šířily se české rodiny reformované dále, jednak patří k Zelovskému evanj. reform, sboru několik okolních osad, jednak založili svůj sbor v Lodží, šířily se do Žirardova, ba až do gub. Volyňské a Chersonské. Na Volyni jsou hlavně ovšem mladší osady české, a sice též evanj. reform., jmenovitě Kupičev a Boro t í n založené vystěhovalci z Čech a z Moravy v třetí čtvrti min. století. Spis. ovšem hlavně líčí náboženský život těchto českých osad, jich odpor úsilné snaze ruské vlády po šíření pravoslaví, do jisté míry také hospodářský život. Zajímavé jsou některé českobratrské snad přežitky u potomků starvch exulantů, kteří z Pruského Slezska se byli vystěhovali do Ruského Polska. Škoda, že se jich spis. do-týká jen letmo.

@---------------

V Pruském Slezsku, v Hlučínském okresu, jak zaznamenává Pošumaví, bylo na 36 školách, vesměs ovšem německých, 10.187 žáků, z nichž 9655 bylo české („moravské") řeči mateřské.

@---------------

Zemská školní rada v Čechách vydala letošního podzimu výnos o spolupůsobení učitelstva při ochraně památek umění stavitelského, památek historických, uměleckých a kulturně historických. Žádá, aby učitelstvo budilo a šířilo v lidu porozumění pro význam a cenu starých památek a aby bránilo jejich prodeji do ciziny. Přeje si, aby učitelé budili již v dětech, ve svých žácích a žačkách lásku k historickým památkám, a aby ve směru tom využívali zejména vlastivědného vyučování ve třetím školním roce a všeho vyučování dějepisu. Spolu byl dodán učitelstvu seznam konservátorů a korespondentů ústřední komise, k nimž by se mohlo obraceti, kde by bylo třeba zakročiti na ochranu památek.