osnova, utvoří se p r o š 1 u p. Když se do prošlupu vhodil outek, pro-šloupne se podruhé (t. druhá podnůžka se sešlápne), nitě se opět skříží a uzavrou outek.

Podnůžky jakož i brda rozeznávají se dle zboží a jsou: plátěný či široký, ty jsou 2; dále trylichový, ty jsou 4, barchetový, těch jest 6, apytlový brda a podnůžky, kterých je 8. Vůbec kolik listů, tolik podnůžek.

Jsou-li jen dvě, tkalci na sebe vol: jí: „Děláš ve dvě?"

Jsou-li podnůžky příliš široké, nejdou brda svisle, nýbrž křížem, t. j. šikmo a osnova se trhá.

12. B i cl 1 a = v i d 1 a, ve Výpr. b i 11 e m, visí mezi brdem a prsním vratidlem. V celku jest to čtyřhranný rám určený к umístění paprsku, jímž se bije, přitlouká, přiráží outek. Kdyby se outková nit ku předešlé nepřirazila, ležela by nerovně a byla by mezi oběma větší nebo menší mezera. Pakli tkadlec přitlouká ztuha, jest plátno husté, „nadě-1 a n ý", .moc doražen ý". Jesthze neuhodí r á z n ě, nýbrž jen po-délně, zlehka к sobě přitáhne, říká se, že tkadlec stahuje. Plátno takové jest řídké.

Bidla mají dvě svislé laťky, mečíky, ve Výpr. rámce, pak horní příční laťku čili horní svrcholec a dvě dolní příčky, z nichž jedna sluje dolní svrcholec, druhá spodek Dolní svrcholec lze nadzvihnouti a vložiti do bidel paprsek. Paprsek jest úzký, dlouhý rámeček, v němž upevněna jest hustá řada třtin = krtin, které se dříve dělaly ze třtiny, později z ocele. Kraje uzavírají se sloupky dřevěnými. Po straně bidel jsou ještě klínky к uvolnění paprsku.

Aby bidla pravidelně chodila, mají na horním svrcholci po obou stranách kování (ve Výpr. želízka), skládající se z pánvičky (na Lhotce škoble) a kozičky.

Pánvičky leží pevně na stativech a mají kulaté sezení, t. j. oblé rýhy. Do sezení zapadá kozička, ploské to želízko. Kozička má ostrou hranu (jako u vahadel), která zapadá do sezení, a dvě nožičky, jimiž jest zaražena do svrcholce bidel. Tření, ač nevelké, mírní se ještě mazáním.

V nové době rozeznávají se dvojí bidla: ruční či domácí pro obyčejný člunek a šnelový bidla pro nový čišnelový člunek. První jsou výše popsané staré soustavy a pracují jimi ještě staří mistři, druhá vytlačila pro svou rychlost starý druh téměř nadobro.

Ve šnelových bidlech je laufpón, nepřilehavě přeloženo v b ě h o u n, široká to družka pro šnelový člunek. Na koncích družky jsou kastlíky, truhličky, v nichž obou jezdí prkénko nazvané t r a j b 1, trajblíček. Prkénko má kožené v o k o, někdo říká o u š,k o; do něhož člunek vletí a zase z něho vyletí, o čemž níže u 13.

13. Člunek. Člunek jest přístroj k házení outku (příčné niti). Jméno má od podoby s lodkou, neboť nejen že má nosy, ale i dutinu a dno jako skutečný, člun na vodě. Starý člunek hází se prostě z ruky do ruky a proto se nazývá ruční. Tkalci užívají ho dosud na dělání domácích pláten, odkudž mu říkají plátenej. V prostředku má lůžko, vydlabanou to prohlu-binku pro cívku. V lůžku jest duše, pohyblivý to drát, na nějž se cívka navléká. Jeden konec drátu (duše) zasadí se do d i r к у ve stěně lůžkové, druhý připíchne se p ér em. U starších člunků bývaly dvě protilehlé dirky, jedna mělká, druhá hlubší. V této bylo vloženo š 1 a m p r d 1 e, zá-