vitkovitě stočený drátek se špalíčkem dřeva na konci. Duše vtlačila se jedním koncem nejprve do hlubší dirky, pak teprv druhým do mělčí; šlamprdle zadržovalo ji, aby nevypadla. Dno lůžka jest pánvicovitě vyhloubeno a. v něm uprostřed nachází se d i r k a na vypadávání pazdeří. Postranní menší dirkou vychází outková nit z člunku ven. Aby člunek dobře běhal, jest spodek dna jeho žlábkovitě vybrán. Kraje žlábku toho, po nichž člunek běží, nazývají se ple j t vy. Cívka v lůžku zavěšuje se tak, aby se nit odvinovala směrem dolů, nikdy nahoru, sice by se cívka zavinovala.

Duše i cívka v člunku musí býti volny; chyba jest, komu člunek uvnitř poklepává. Na špicích mívají člunky mosazné kování. Celkové tělo starého člunku jest ledvinovitě vykrojeno. Nový či šnelový člunek jest naproti tomu přímý. Vespod má široká dřevěná kolečka, po nichž hbitěji běhá. Nehází se rukama, nýbrž pohání se strojkem, jemuž jinde š n o r c e říkají. Na Českotřebovsku není pro něj jména.

Nad hlavou tkalcovou visí k tomu cíli kladka = skřipce, a na skřipcích vážka = brdí č к o. Vážka kloní se střídavě v pravo, v levo, jak tkadlec c u k e m tahá. C u k jsou dva provázky jdoucí od konců vážky dolů к trajblíčkům v truhličkách bidel umístěným. Od těchto provázků vedou kratší provázky к roubíčku dřevěnému, jejž tkadlec ustavičně v jedné (pravé) ruce drží a za něj šikmým směrem v pravo v levo tahá. Člunek sám z truhličky do truhličky běhá, tkadlec pak volnou rukou drží bidla a přitlouká.

14. R e j k a n, r e g а п. Přezná (lněná) osnova dělí se na p á s m a, chody, prameny a nitě. Do pramene dá se nití dle libosti, podle toho jest i různý počet pásem. Tak na štrůzok (nejhrubší plátno) na př. dají se 4 chody, kteréž mají 8 pramenův, ale nití dle libosti. Na osnovu vůbec vejdou se nejméně 4 pásma, nejvíce 60 pásem. Počet řídí se dle tlouštky příze a dle hustoty díla. Do pásma hrubé příze počítají se 4 chody po 2 pramenech, pramen o 8 nitích. Má tedy pásmo 64 nitě.

Podle počtu pásem, jež к určité šířce plátna lze vedle sebe srovnati, volí se řídcí neb hustší rejkan.

Rej к an (r e g an) jest přístroj podobný úzkemu a velmi dlouhému žebříčku. Má dvě rovnoběžné laťky, svrcholec a spodek. Ve spodku jsou navrtány dirky a v nich jsou pevně zasazeny kolíčky, hřebíčky čili zoubky asi 3 % cm vysoké. Svrcholec jest pohyblivý a možno jej rozepnouti nebo zapnout i. Na koncích má po mečíku, sloupku, které při zapnutí do spodku zapadnou. Úkolem rejkanu jest urovnati přízi na vosnovní vratidlo.

Tkalci mají rozličné rejkany, na obyčejná díla od 14 až dö 40 pásem a dle počtu pásem je jmenují: dvacítní, čtyrdvacítní, dvě-atřicítní ap. i hovoří: „V kolika pásmech budeš dělat?" — „Ve dvacet, ve čtyry ve dvacet, ve dvě ve třicet" a p.

V Litomyšli na trhu bývaly úhledné rejkany z lípového dřeva po 40 kr. r. č. Na hřbetě svrcholce mívaly číslo pásem v takovémto označení: