t a h u j e nebo uvolňuje rejkan (táhne k sobě nebo popouští od sebe). K zastavení volá „dost! dost!"

Je-li mnoho nasnováno, t. j. je-li velký počet pramenů, objeví se hned na začátku, že se některý kraj volní. Tomu íze odpomoci (ale jen na začátku), že se volný pramen projme, přenese na jiné místo. To nazývají p r o-jímání osnovy.

Když se s navíjením dojde ke konci, provlekou se všemi chody činky, při krajích se přiváží, aby nespadly, načež se rozváže a sejme dolní podvaz, konec osnovy se rozdělá a rozřízne. Jest navinuto. Ntój 16. Č i n k y v o s n o v n é, ve Výpr. š í n k y, jsou „plackaté" tenké laťky podobné pravítkům. Vkládají se do osnovy, aby se nepletla a náležitě v prošlup dělila. U stavu pytlového jest zadní vratidlo vysoko umístěno, osnova má tudíž velký špáda sama se dělí. Proto stačí oblé hůlky. Bavlna jsouc hladší ani hůlek nepotřebuje. Avšak u pláten, kde osnova má spád malý a kde [ostrá příze (lněná) za sebe se chytá, jest potřebí činek a to hned na místě, kde schází s vratidla.

Činek jest obyčejně pět a počítají se takto začínajíc od vratidla:

První a třetí svázány jsou provázkem a slují tudíž párový. Jsou potřebný „skrze" p ř í k r u с (viz t.) a rozdělují nitě do listů. Druhý vkládá se mezi ně a sluje n a b ŕ r á k, že nabírá páry a vede vždy dva spodem, dva vrchem. Čtvrtý a pátý slují f o c h o v ý, protože dělají fochy (prošlup), foch horní a dolní. Rozdělují zmíněné páry již na jednotlivé nitě.

Ve Výprachticích jmenují i. a 3. šraňkový, 2. štípací páry, 4. štípací nitě, 5. též štípací. Tento napíná osnovu, aby nešla -plandato (nebyla splehlá).

Činky se vytahují (posunují výše).

17. Závaží. Aby poslední (pátý) činek nesjížděl, zadržuje se závažím hliněným, kamenným nebo železným. Závaží visí ná p o p ř í k u nebo řemene přes vratidlo, drahý konec popříku opatřen jest háčkem, jenž se zapne na činek.

18. Navádění a pří к rut, pří kr u с. Navinutá osnova se navádí, t. j. provleče se brdem a paprskem. K provlékaní slouží dřevěná jehla s píď dlouhá. Dělník provleče jehlu s dolní strany, druhý dělník zaklesne mu na ni konec niti, jejž onen protáhne. U brda dvoulistového protáhne se vždy jedna nit očkem, druhá hadlafem, což se u druhého listu vystřídá.

Když navedli brdo, navádějí paprsek. Očky paprskovými (mezerami mezi třtinami) provlekají se páry a žádné očko se nepřeskočí.

Páravá práce ta se uspoří, nechá-li se na stavě z posledního kusu k r a j čili t ř í s n ě. Osnova se totiž nedodělá, nechá se kus nití v paprsku i v brdě viseti, dílo pak se ustřihne za bidly, aby zůstal kousek (látky, plátna) zšíři 2—3 prstů. Okraj ten sluje třísně. Nová osnova se к třísním p ř i-k r u c u j e, dělá se příkrut čili příkruc a to tak, že se každá nit osnov n á k niti třísňové (= třísněné) v prstech navlhčených přikroutí. Když brdo sejde a dává. se nové, pak ovšem se musí i znova