naváděti; do té doby hledí tkadlec ponechati vždy na stavě třísně. Po stažení díla se stavu se starší třísně odstřihnou a na stavě nechají se nové (od horního konce osnovy).

ig. S vodníky. Navádí-li se nové brdo, jest k tomu mimo jehlu zapotřebí ještě svodníků. S v o d n í к у со do počtu jsou 4. Jsou to tenká prkénka, loučky, asi 40 cm zdéli a 4 cm zšíři. Mají široké z u b y a mezi těmi r e j ž k y. Do rýžek zasazují se činky listové. Jelikož bývá v brdě až 8 listů (při obyčejném zboží), mají svodníky tolikéž zubů. Činky zasadí se v řadě za sebou. Dva svodníky drží dolní činky, dva horní. Činky sváží se pevně šňůrami к sobě, aby se listy mezi nimi neviklaly, načež se navádějí zcela bezpečně.

20. Podepření stavu. Aby se dílo dařilo, jest třeba, by stav rovně a pevně stál; proto musí býti důkladně zpodpírán. Velký stav má vrch opřený o strop nejméně čtyřmi op ůr kam i, podporami, úhledně osoustruhovanými to dřevci. Kozlík nemaje vrchu utvrzen jest dole v předu к podlaze. Stativa jeho totiž spočívají vpantoflích neboli střevících, špalících to s dlaby, do nichž stativa jsou zapuštěna. Pantofle pak jsou železnými skobami přibity к podlaze.'

Není-li stav rovně postaven, tu bidla nedorážejí, nejdou dobře; tkalci praví, že urážejí, což se přenáší i na celý stav a řekne se, že uráží. Stav v takové poloze klade outek šikmo, při jedné straně hustěji, při druhé řidčeji. Příčina může vězeti i v tom, že pánvičky a kozičky bidel křivě jsou zaraženy.

21. Zarážka, lindr, zalindraplátynko. Na dolním vratidle jest žlábek jako na horním. Když se má začíti dělat, vloží se do člábku zarážka, školiček, hůlka to s loket dlouhá, a přiváže se. Na zarážku zavěsí se dvě šňůry opatřené oky na koncích. Šňůry ty jmenují se lindr, 1 i n.d r y, a jdou od vratidla přes svůrku a prsník až к začátku osnovy (k třísním). Začátky nití jsou vzájemně podvázány a jejich podvazy prostrčí se druhá zarážka, na kterou se zavěsí konce lindrů, kteréž mají také oka. Když pak se pracuje, navinují se lindry na dolní vratidlo a táhnou za sebou kraj hotové tkaniny. Až pak tato sama dojde к vratidlu, lindr se odstraní a plátno (tkanina) pomocí zarážky se na vratidlo upevní.

Místo šňůr (lindrů) připínají jakožto p o činek také kousek plátna, kolik třeba od vratidla až к třísním, к nimž se šňůrkou připojí. Tomuto plátnu říkají ve Výpr. zalindr, v Dl. Třeb. a na Lhotce prostě p 1 á-t y n k o, v Č. Tř. plátno. Když se utká takový kus díla, že sahá až к dolnímu vratidlu, zalindr se vyručí a odloží. Až pak se kus dodělává, zavěšují se lindr nebo zalindr opět na horní konec, aby sę osnova mohla d o d ě 1 a t i. Tu se ź horního vratidla vyndá bičík a 'místo něho zadělá se zarážka s lindry; bičík nechá se v koncích osnovy a spojí se s druhou zarážkou. Osnova, jak praveno, nedodělá se do samého konce, nýbrž nechá se kousek na třásně (n a p ř í k r u с).

Tkalci hovoří: „Jak jsi daleko?" — „Budu hnedle dávat na plátyn к o (dodělávat)." —

22. Tkaní. Z uvedeného sice dostatečně vysvítá, jak se tkaní na stavě provádí; nicméně zopakujeme si postup ještě celkově, aby pochopeni bylo bezpečnější, při čemž se některé nové momenty objasní.

Tkadlec sedne na 1 a j č к ü (v Kozlově) či na s i c p á n e k (v Č. Tř.), mající nakloněný podložek, aby byl s c h ý 1 o v ý, k dílu nakloněný,