metlu (koště) vella muža svojho a išla jako mora po babách (ženských). To bolo od prinarodzenia, od Pána Boha. Bola mesiačná, svoju pokutu odbyla. Hrešeli na to a muž kelo raz to vyzradzel aj vona sama sa priznala."

„Rok aj na mna chodzela" — posteskl si Komeda.— já namazal prse kuracím ... a potom už nechodzela. Mal som prse tvrdé." —■

Můru všelijak od sebe Kolárovci odhánějí. Tak prý — porozprávali se mnou někteří mladíci z Kolárovic — když se na můru volá:

Privoláva se prý: „Mora, mora." Povie mora: „Ty jsi moja." —

Jak vypadá mora, tvrdil Komeda, že neuvidí žáden. Ale jiní mi jistili: „Ta mora je člověk bezhlavý" — a dokonce jeden výrostek drátenický mi tvrdil: „Moja mamka hu jeden raz chycela za ruku. Chodzi v noci aj na chlapa aj na dzieci aj na ženy. Až vráno sa to pozná, prse bolia. U nás na jenneho chlapa prišla každý dzen, až z teho umrel" — zabědoval sobě jeden hošík z přátelstva mrtvého.

Při táckách v chatkách kolárovických zhusta se vypráví i různé strašidelné historie „o mátán í".

Tak „nad Škorubama" (jedna partie povýše Kolárovic tak je zvána) —• vyprávěly mi v jednom domku ženy za mého pobytu tamže — „mátá". — „Umrel tam paholek a chčilej tam mátá a tam jedna dzievka stretuvala duchvo. Keri umreli obečajnú smrcú: —■ maly dzievky na hlavách vence, mládenci kysce se šmorkami — čo sa utopili z tých cekla voda — čo sa obesili, ty nesli por vazy na. krku." —

Jinde prý „obesila sa jedna dzievka — v te izbe nikdo niebyva — a kedz jeden raz išli ludia na polnočku, sa tam sviecelo. A kedz sa tam išli dzivác, nikeho tam nebolo."

Také v Kolárovicích se vypráví tato historka: „Bola jedna dzievka chorá a ta vravela svojej mamce: Idzi preč ode mna. Kedz umrem, račiej vidzim háda než teba na cinteriji.

Mamka neišla tej dzievce na pohreb. A kedz hu tam donesli, ten hád prišol a bol tam furt, kým ho nedonesu na krizi vymaluváného. Potom ten živý ušol." (Na hřbitově totiž —■ jak bývá někdy v obyčeji — na jednom kříži v Kolárovicích as byl vyobrazen had — a to as zavdalo podnět к této pověsti.)

Hoši dráteničtí o „bosorce" mi vyprávěli: „U nás nezbední ludzia berú sebú bosorku a ta chodzi po izbách orezávajúci ze džbera aj z hrotku aj z prahu a to dajú svojej krávě a potom majú z teho moc mlieka a másla — a jiní nemajú ništ.

O černokrižnicích a šarkánech Komeda vyprávěl: „Jeden raz u nás moc hrimalo a sa blýskalo a prišol do našiej dzedziny černokrižník. Von má pres nos křiž. Jeden gazda oral. „Chytro vorajú" — povedal temu gazdovi — „budzece vidzec za hodzinu" — a stracel sa mu. Vyšly dve mračna a slunko zašlo. —■ Černokrižník išol k jaskyni a vyviedol draka z jaskyne a posadzel ho na mrak.

Ludzia vidzeli sedzec na mraku draka a krúpy potom padaly len nad horami, lebo ženské boly chytrejšie jako gazda a chcely ho zhodic dolů a von kričal: „Nechajce ma, lebo bych uškodzel všetkím. Já ídzem