nad hory a spuscim krúpy." Tak išol na hory a padaly z draka krúpy jako łaskie orechy. —

Ten černokrižník teho draka odviedol do krajiny, dze draka sekajú a pod jazykom nosia to maso z níeho, aby studenosc him držalo. Predávajú ho tam jako maso iné.

A ten černokrižník nesmie jesc mimo od čiernej krávy mlieko a od čierne kury vajco. U nás to ludzia od nieho počúvali. —

A kohút, kedz je čierny a má ho 7 rokov gazda a snese vajco na ten 7mý rok a to vajco clá gazda pod kuru a kura ho vysedzi, budze z nieho kohút. Za rok sa ten kohút ztraci a pridze k velikému močiaru a ten kohút vej dze do teho močiara a budze hád a z teho háda je ten drak, šarkan. — Aj z čierneho kocúra je, kedz je mu 7 rokov, taky sa gazdovi ztraci a je z nieho drak." —

Důvěru svoji v pomoc Rodičky boží vyjadřují Kolárovci touto pověstí: „U nás v Kolárovicách prisahal jeden v koscele u oltára aj paterik prijmul, že nebudze pic pálené. No išol jeden raz do Hliníka pre pálene. Tam sa napil páleného — prestúpil a sa prehrešil. Kedz išol domo, na hrankách Kolárovic u križa vidzel dva čierny pány a ty mu povedali: Daj vreco dolu aj recjaz — mal na krku pacerik — a včilej pojdzeš s nami, prečo si sa prehrešil. Ale von nechcel a volal: Panenka Maria nebeská, pomož mi od týchto diabluo — a jednum rukum okolo jalovca otočil a sa držal. P. Maria prišla a s ňú aj anzel: Panenka Maria dala ho na váhu, čie budze jej lebo diablvo. Kec scházalo nieco na váhu, aby bol Panenky Marje, povedala P. Maria anzelu: „Idz anzel ešče pre jennu slamu z tej slamy, čo dával lužko žebrákom." A kedz anzel hu prinesol a dal hu na váhu, tak pripadol Panence Marijej." — (Komeda vyprávěl.)

U kapličky Mariánské — poblíže Rovného —• kamž rádi docházívají z Kolárovic, navěšují na strom nemocní své vlasy, tu nemoc prý tam nechají.

Rakve v Kolárovicích pravidlem nenatírají, nechávají je „bílé", jen na víku kříž barvou malujíce.

Kravky zvou: Babuše, růžená, selloša, kropená, bobená, lisaňa, belena, brezula, kvetula.

Pravidlem si Kolárovci tykají, výminkou „si dvojija". „U Ba-bišků", nejvýše na brdech Kolárovických v poslední izbě, žena při dešti vynáší ven lopatu, co se jí dává chléb do pece a ohreblo, aby rozehnala mraky. Při bouři dává na oheň „bahnatka" (kočičky), aby neuhodilo. Jediný snad již jen stařík Babišek nosívá v Kolárovicích širák — dříve tak charakteristický pro dráteníky.

u nás v Čechách krom koled mnou již otištěných ještě tuto zpívávají kolárovičtí dráteníci: