Naše písně.

Jest podivno, jak nápadně odlišují se lidové písně slovenské,, moravské, české a slezské,- nejen po stránce textové, ale zvláště hudební. Rázovitost jejich jest tak příznačná individualitě kmenové, že ji lze už na motivech postřehnouti. Nemíním motivy mluvy, t. j. nápěvný spád slova mluveného, na mysli mám nápěvky písní vůbec, resp. nápěvky, jež slyšel jsem na př. v Turné — na Slovensku v Uhrách. Skupina „košiláčků" zeŠťávníka a Hvozdnice,*') hrajících si pod kolnou, notila si:

Popěvky „dětské" — i bez textu charakteristické! Ve své „Slovácké suitě" znamenitě podobných užil Vítězslav Novák:

К popěvkům „košiláčků" v zápětí družily se nové: už celé úryvky písňové, přehlušující i rozmluvu dětí ostatních:

Konečně přejímá nálada zpěvná docela z nápěvů vlastních, třebas o sčasování do jisté míry — nevlastním:

Myslím tu na takt —, jenž poměrně zřídka vyskytuje se v písních slovenských a slováckých, kterýž však vyjímá se v písních českých! Jest bezmála prototypem, jenž vlažností svou a mělkostí strhuje massy . . . A zvláštní, že koření i v půdách cizích, kde jinak neznáma jest síla jeho.