Trochu žertu nevinného, jenž uplatňuje se způsobem svým! Tak prozpěvovaly si veselé děti v Záběhlicích u Prahy. V nápěvu známém ocelovým ostřím vyniká tu sčasování. Jiné písně české*) jiného způsobu v podstatě se neliší; jsou vždy lehčího stylu nápěvného s případně lehčím rytmem i modulací. Zazpívejte si kteroukoliv—• třeba z Erbenovy sbírky :nezapírá žádná — iz těch nej krásnějších vážných — původu českého. A českostí tudíž vyznamenává se i Smetanův „Sbor venkovanů" z „Prodané nevěsty"! Zde mistr uhodil na pravou strunu, která jak stříbro rozezvučela se ovzduším českým...

*

Nějak zvláštní —hudebně — nejsou ani zmíněné popěvky ze Slovenska: spíše ploché, bez vzkypění melodického, harmonického i rytmického. To snad proto, že popěvky jsou to dětské!? Či proto, že osvojila si tu drobotina slovenská snad jen snadnější začátky určitých písní, jichž sílu a výraz dosud znamenati nelze?

Mimo popěvek první, částečně nasvědčují stopy písňové, jako: septima posledního útvaru:

se zakončením diatonickým ■— s nímž se v písních slovenských často setkáváme, — že útvary ty vzaty jsou ze skutečných písní. Než — právě proto ničeho nemění okolnost ta na etnografické barvě slovenské, která v nápěvu s textem, ť. j. v písni, teprve náležitě vždy vynikne. Např.: