telstva vzhledem к vysokým číslům porodů daleko větší v zemích slovanských. Usuzuje pak z vysokých čísel porodů v zemích většinou Slovany obydlených na větší danou reprodukční sílu Slovanů. Prof. Srdínko se však mýlí, mysli-li, že z čísel jím uvedených lze onu větu dokázati. Aspoň o nás Češích neplatí rozhodně, že bychom byli plodnější Němců. Dnes v Čechách se přece rodí více dětí na půdě německé než na české, jak dokázal Rauchberg, Der nationale Besitzstand in Böhmen, str. 194, a jak po něm opakuje Zivanský v České politice L, tr. 108. Plodnost nelze stanovití poměrem narozených к množství obyvatelstva, nýbrž jedině poměrem narozených к ženám schopným porodu a ještě lépe к vdaným ženám schopným porodu (14—45letým). Na čísHce, z nichž prof. Srdínko vychází, působí věkové složení obyvatelstva a jeho rodinný stav; kde jsou zastoupeny výše střední věkové třídy, tam jest také více narozených dětí, aniž by musela býti větší plodnost, a vyšší kvóta svobodných stlačuje zase cifru narozených. Markantní doklad toho máme na př. na Slezsku, zemi to, která má vysoké číslo porodů a stojí hned za Haliči a Bukovinou. V polském Těšínsku připadá v 1. 1891—1900 na 1000 obyv. 433-6 porodů, v české části Opavska 385-9 a v německé pouze 328-1; na 100 provdaných žen 14—45letých připadá v téže době narozených manželských dětí v Těšínsku 294-1, v německé části Opavska 267-0, — tedy číslice ty jsou si mnohem blíže — a v českých okresech dokonce víc než v Těšínsku, t. 301-2.

*

Sčítání lidu v král. hlav. městě Praze a obcích sousedních, provedené

31. prosince 1900. Díl III. Poměry populační v podrobném zpracování. Napsal JUC. Jan Srb. Praha 1908. Nákladem statistické komise. 16 Iv.

Statistická kommisse pražská uveřejnila výsledky sčítání lidu z 31. prosince r. 1900 ve 3 svazcích. R. 1902 vyšel první díl, obsahující hlavní výsledky sčítání, r. 1906 vydán byl díl druhý, věnovaný poměrům příbytečným, a před nedávnem uveřejněn díl třetí a poslední, vztahující se к poměrům populačním. Tento třetí díl obsahuje materiál neobyčejně důležitý pro ethnografii, a proto chci mu zde věnovati pozornost.

První díl obsahoval, jak bylo řečeno, jednotlivé výsledky sčítání lidu v Praze a všech obcích předměstských. Díl právě vyšlý omezuje se z důvodů úsporných pouze na Prahu a čtyři největší předměstí: Karlín, Smíchov, Vinohrady a Žižkov, za to doplňuje se první tím, že přihlíží se v něm к jednotlivým obvodům pražských čtvrtí a předměstí. Vedle toho — a v tom je jeho hlavní význam — kombinují se v něm různé momenty: věk obyvatelstva s pohlavím a civilním stavem, rodiště s pohlavím a vyznáním, vyznání s pohlavím, věkem a civilním stavem, příslušnost obyvatelstva s pohlavím, a vyznáním a posléze obcovací řeč s náboženstvím.

V první řadě poutají náš zájem zajisté národnostní poměry v Praze a na předměstích. A tu pokládám za hrubou a neodpustitelnou chybu, že národnostním poměrům byla věnována právě pozornost nejmenší. Kdežto vyznání bylo kombinováno s tolika různými momenty, podává se nám pouze kombinace obcovací řeči s náboženstvím; a přece stále osou, kolem níž se točí celý náš veřejný život, jest otázka národnostní. Schází tu naprosto tolik důležité členění obou národností podle věku, podle pohlaví a civilního stavu. Právě kombinace obcovací řeči se stářím mohla, jak ukáži, poskytnouti velice účinnou zbraň proti tvrzením Rauchbergovým.