Naprosto jest dále pominuto povolání obyvatelstva, tedy vedle národnosti jeden z nej důležitějších populačních momentů. Jest velice toho litovati, že městská statistická kancelář nedala poboční kanceláři, které bylo uloženo zpracování poměrů populačních, dosti času a sil к provedení celého programu. Tak jeví se nám třetí díl jako dílo kusé a neúplné, jemuž právě ty nejdůleži-tější partie scházejí.

Než i to, co podáno, nevyhovuje úplně. Vadí mi, že Praha s předměstími byla osamocena a pozorována bez zřetele к ostatnímu království. Nedostatek ten zvláště mi byl nápadný při rozbírání rodinného stavu obyvatelstva a jeho vývoje od r. 1880, resp. 1869. Byl jistě dobře formulován zákon, že zámožné obyvatelstvo tlačí se dovnitř Prahy, a chudé že jest vytlačováno na periferie. Tohoto zákona bylo také použito к výkladu posunů v zastoupení svobodných, resp. ženatých a vdaných osob. Stoupání počtu ženatých mužů na Vyšehradě, v Holešovicích-Bubnech, Libni, na Žižkově a Smíchově způsobováno jest prý hromaděním chudších vrstev obyvatelstva, které dříve uzavírají sňatek než kruhy zámožné. Ale není možno říci, že v těch čtvrtích jest vytlačováno zámožnější obyvatelstvo chudším, naopak na několika místech bylo konstatováno, že poslední dobou v Holešovicích (na Letné) usazují se zámožnější třídy obyvatelstva. A přece v posledním desítiletí zvýšení kvóty ženatých mužů i tam! Odkud to? Onen zákon tedy nám zjevu toho nevyloží. Autor rozboru nevšiml si jiného, neméně nápadného zjevu, že v uvedených čtvrtích a předměstích s chudším obyvatelstvem ve všech byl počet ženatých mužů (a vdaných žen) r. 1890 poměrně značně nižší než 1880 a že r. 1900 nastalo opět stoupnutí kvóty ženatých (a vdaných). Známo pak jest, že v celém království klesl poměrně počet sňatků v letech 1881—1890, v následujícím desítiletí pak opět stoupl. Spojíme-li tento fakt s tím, že v období 1891—1900 se zahraniční vystěhování značně umenšilo proti době předchozí, což jest očividným důkazem zlepšených poměrů hospodářských, vidíme zřetelně, že v době hospodářského rozkvětu počet sňatků roste, za hospodářské depresse se umenšuje, a nebudeme se rozpakovati prohlásiti, že účinek tohoto zákona jest patrný i v Praze a v předměstích. Klesnutí kvóty ženatých (a vdaných) ve vnitřních čtvrtích pražských a na Vinohradech (poněkud i v Karlině) vysvětlíme si pak ovšem podle onoho zákona o vytlačování chudšího obyvatelstva zámožnějším.

Málo prohloubené zpracování dat, jež zde jsou podána, vidím také při věkovém složení jednotlivých konfessí. Sociálním a národnostním složením stojí si zajisté nejblíže katolíci a evangelíci helvetského vyznání. Proto také bylo konstatováno, že ročníky do 10 let, kdy totiž ještě nepůsobí tak rušivě immigrace, jsou u obou konfessí přibližně stejně silné. A přece mohl býti konstatován velice nápadný zjev: ve čtvrtích spíše dělnických (Josefově, Holešovicích-Bubnech, Libni, na Žižkově) jsou tato léta zastoupena u evangelíků reform, mnohem slaběji než u katolíků, ve čtvrtích ostatních, tedy zámožnějších, naopak silněji. Myslím, že к objasnění tohoto zjevu vedlo by nás pozorování náboženství v rodinách, kde jeden z manželů je katolík, a jeden evangelík. Tímto šetřením vysvětlila by se asi leckterá jiná záhada, jako na př. slabé zastoupení evang. děvčat v stáří do 10 r. na Smíchově. Šetření v tomto směru pokládal bych za zvlášť důležité pro zjištění vnitřní síly určité konfesse, která ve smíšených rodinách na výchově dítek jest nejvíce patrna.

Nejvíce každého upoutá oddíl IX., věnovaný polemice s Rauchbergem, a přece ani ten nás neuspokojí úplně. Rauchberg, jak známo, bral v pochyb-