jako výklad připojeno vypravovaní prosaické. P. sběratel nezapsal bohužel přesně textu. Tím prosaická část velmi utrpěla — i aestheticky. Autor chtěl patrně napodobiti ve vypravování sloh pohádek. Jest sice pravda, že v pohádkách zhusta bývá sloveso na prvním místě, ale opakují-li se věty jako: „Divil se forman takové písničce" a pod. příliš často, působí to únavně. Tak jistě nevypravovala zpěvačka.

К „legendárním balladám" patří čís.. 35. Chudá vdova měla 3 malé dítky. Přišla к švakrové prosit o chleba. Ta ji odbyla. Nešťastná matka dvě dítky oběsila, třetí se vyprosilo. Když se sedlák vrátil domů, a ukrojil chléb, vytryskla z něho krev. Žena se přiznala, že vyhnala švakrovou. Muž popadl chléb a běžel do lesa. Dával jim skývu do úst, „jsou-li v nich ještě dušičky". Dítky byly ještě na živu. Ani matka nebyla ještě mrtva:

Zázračné zachránění vylíčeno v písni čís. 36. Děvčátko hledalo pro nemocnou matku kořínky. Jakýsi stařeček podal dítěti kousek chleba. Děvče se vrátilo domů; matka okusivši chleba hned se uzdravila. (Obdobný motiv: Kurelac, J ač ke 466.)

Ve sbírce lidových písní z Klatovska a Domažlická hledáme přirozeně též zmínky o Kozinovi. Dle ústního podání zpíval si Kozina v žaláři a cestou na popraviště píseň, již sám složil. Po dlouhém pátrání podařilo se sběrateli nalézti tuto píseň. Shledal, že to jest píseň kramářská. Člověk (Kozina není vůbec jmenován) loučí se se světem. Lidová tradice připisovala píseň Kozinovi. Ostatně jest možná, že některý podnikavý prodavač sám onu píseň prohlásil za dílo Kozinovo, aby jí dodal zajímavosti. Existuje prý ještě jiná kramářská píseň o Kozinovi, vypisující obšírně jeho osudy; pan sběratel zná ji jen z doslechu. V lidu žijí také prosaické tradice o Kozinovi. Ale vlastní příčina jeho smrti upadla v zapomenutí. Výmluvný tribun lidu, hrdina pochmurného sociálního dramatu, změnil se v mlhavého, skoro pohádkového reka-milence: Lomikar měl krásnou dceru, jež si zamilovala Kozinu, a proto ztratil mladý sedlák život. Teprve Jiráskův román a hromadné návštěvy Chodů v Praze přispěly к oživení památky Kozinovy. —

Nejhojněji jsou ve sbírce Holasově zastoupeny lyrické písně milostné (str. 44—124). Musím upustiti v tomto referátu od podrobného rozboru, ač na př. srovnání některých krátkých lyrických popěvků se „Schnadahüpfel" německého Pošumaví by bylo zajímavé. *)

Následují písně žertovné a satyrické (str. 124—132), vojenské (—144), svatební (—157), koledy (—166), písně pijácké (—171), tance a písně taneční (172—194) a písně o sedlácích, ovčácích, řemeslnících atd. (195—209).

Tu a tam objevují se v písních starobylé rysy. Na zašlé doby formanské slávy upomínají verše (str. 66, čís. 80 b):

(Srovn. ještě str. 202, čís. 324 a 325.)