str. 54
Také o těžké robotě jsou zmínky, na př. str. 196, čís. 313 o šafáři, který
„ráno vstává,
povolává,
na večer jako čert předržává."
|
(Srovn. též str. 197, čís. 316.)
Historickou narážku máme ve verších str. 200, čís. 320:
Čekali jsme na tři sedmy (patrně 1777)
jenom až ty přijdou,
tenkrát že z nás v celém světě
svobodáci budou:
ty sedmy už uplynuly,
my jsme tu ještě zůstali,
a my tu zůstaneme,
co živi budeme.
|
Erben nemá této písně, ač jistě byla dosti rozšířena. Jako hoch slýchal jsem od své babičky zcela podobnou píseň. Melodii jsem zapomněl, ale text mi utkvěl v paměti:
Pořád ste nám povídali,
až tři sedmy budou,
že už potom nikdá žádný
roboty nebudou:
tři sedmy sme dočkali,
ba i taky přečkali
a přece sme eště všichni
na robotě zůstali.
|
Zajímavé jsou písně vojenské. Bílé kabáty se v nich ještě drží (str. 137, čís. 202 a 203); nováčka vezou v poutech do Prahy (str. 142, čís. 211). Ale již se také hlásí všeobecná branná povinnost: kdo je malý, nebojí se vojny; neodvedou ho (str. 132, čís. 193).
Písní pytláckých, které v německém Pošumaví se častěji vyskytují, není. Jsou jen písně o myslivcích a satirické popěvky o hajných (str. 205, čís. 333 a 334).
Některé písně jsou zřejmě umělé. Někde to p. sběratel sám poznamenal. Srovn. str. 43, čís. 42; 199 čís. 320, 136, čís. 201. Připojil bych ještě str. 67, čís. 81 a str. 192, čís. 304. Tato píseň zní:
1. Zelená se louka
slunce na ni svítí,
jestli pak tě ještě
jednou budu míti?
2. Jetel paličkuje,
v poli žloutnou klasy
kdy pak budem spoli
trávit sladké časy.
3. Hlídačové bdějí,
ohně v poli hoří,
a mé srdce láskou
div že neuhoří.
4. Pasák žene z pole
v podvečerní době,
a mě láska žene,
moje milá, к tobě.
5. Až jen poutem lásky
kněz nám ruce spojí,
pak nás nerozdvojí
než muž s kosou v hrobě.
|
Umělý původ jest patrný. Nevím, kdo jest autorem, ale nalezl jsem ji s malými obměnami také ve sbírce „Nejlepší české humoresky". Nákl. Hum. Listů 1870, str. 41 v humoresce „Osudný proslov" od V. H.
|
