Z duchovních písní, které pan sběratel nerozdělil dle krajů, nýbrž umístil všechny v čele sbírky, upozorňuji na legendární balladu o Lazarovi (str. 21, č. 17). Р. sběratel poznamenává, že var. této ballady jest v Č. L. 1902, str. 12. Shledal jsem, že to není správné. Ale měl uvésti také starší varianty: Slávia II.г 136; Suš.2 19 č. (18). Obsah:

Když boháč trachtu strojil, bratr Lazar drobtů prosil. Pro Lazara, vyštvaného psy, přišli ,,nejstarší Serafínové". Pro boháče přišli ďáblové a vyletěli s ním. oknem. Zaklepali na dvéře pekelné.

Uvádím tyto verše proto, poněvadž upomínají na verše z ballady o ne-svěcení neděle, Erb. 1886, str. 566:

Z tohoto stručného přehledu jest tuším patrno, jak bohatý materiál obsahuje první svazek Holasovy sbírky. Od dob Erbenových první rozsáhlá sbírka českých písní. Jen ještě více zpráv o „nositelích lidového zpěvu" tak, abychom měli před sebou jasný obraz života a vzdělání pěvcova a aspoň stručné zprávy o sociálních poměrech jeho rodné krajiny.

Autor slíbil (v předmluvě к I. dílu, str. IV. a v Nár. Obzoru ze dne 10. října 1908), že o svých sběratelských zkušenostech zmíní se obšírněji. Snad by se to mohlo stati v předmluvách к jednotlivým dílům, ale tam zároveň (nebo při jednotlivých písních) měly by býti biografie význačných zpěváků.

Ještě malou poznámku.

Ve vývoji lidového zpěvu lze pozorovati obdobný zjev jako v nářečí. Místo tvarů dialektických rozšiřuje se vlivem školy a měst směs spisovného jazyka a řeči městské. A právě tak ustupují písně lidové umělým a nebo skladbám poloučených básníků.' I tomu by sběratelé měli věnovati pozornost.

Так na př. by ke každému dílu sbírky Holasovy mohl býti připojen přehled písní umělých, t. j. 1. skladeb od poloučených skladatelů *) (míním