písně toho druhu, jako na př. str. 199, č. 320), а 2. básně známých spisovatelů, jež žijí v lidu.*) Tím by jednak byly tyto skladby odloučeny od vlastních písní lidových, jednak bychom získali jistě mnoho podrobností o vkusu našeho lidu.

Nebylo by ovšem nutno uváděti celé texty. U skladeb skupiny první mohl by se podati jen přehled látek s charakteristickými ukázkami a při básních známých spisovatelů stačilo by uvésti jen odchylky textové.

Tento referát byl hotov dříve, než vyšel druhý díl sbírky Holasovy, obsahující písně z Prácheňska. Ježto vydání jest upraveno dle týchž zásad jako díl I., zmíním se stručně jen o některých písních.

Epických (str. 5—13) jest zase 10. Ze znánrých motivů tu jsou: „Dívka bojovnice" 2 var. (čís. 6a, b); „Pán v měchu"**) (čís. 8); legendární ballada o dívce, jež tajně zabila své děti (čís. 1);***) (čís. 2) „Milá vhrobě": „Když jsem šel přes ten černý les, žaly tam tři panny oves" atd. Ptá se jich, oznamují mu, že zemřela; (č. la, b) „Nemocná paní a žebrák". К variantům českým bych připojil ještě: Slávia I.2, str. 57—8; Sborník Mat. slov. II., 98 (č. 3). „Zabitý milý". („Náš rychtář má čtyry koně vraný, hezkou dceru, půjdeme mu za ní — tam!" Husaři přijedou na pole a oznamují, že je milý zabit.) Zajímavé jsou závěrečné verše:

Tyto verše jsou v naší lidové poesii velmi oblíbeny. Srovn. Erben 1886, str. 559, čís. 47; 548, čís. 24. Suš. str. 84, čís. 89 (var.); str. 113, čís. 113; 158, čís. 158. Poněkud i Kolberg, Pieśni, str. 76, č. 6 f strofa 24; (čís. 4) „Pastevnice". (Dívka odejde s milým.) Z ostatních drobnějších upozorňuji na čís. 9 а 10. První líčí, jak uvězněného přišla navštíviti milá, a ve druhé (pololyrické) vypisuje milý smrt své dívky, jaký pohřeb jí vystrojí atd. Tyto písně jsou asi mladší, neboť u Erb. a Suš. není variantů.

Z lyrických porozuhodné jsou krátké samostatné popěvky, které se často připojují к písním, ač s obsahem naprosto nesouvisí. (Srovn. str. 56, č. 85.) U Písku, Protivína a v celém Pošumaví jmenují se „ouvratě", nebo „přes konce".

Z vojenských zmínky zasluhuje satira o úplatnosti při odvodu za časů patrimoniálních (str. 92, čís. 152). Komu pomáhá „panna Marja Kremnická" (t. j. stříbrné, v Kremnici ražené dvacetníky s obrazem p. Marie), toho felčar neodvede.]'-)

Ze staré knížky kostelníka v Čížové vypsal si autor známou píseň o úplatnosti panských úředníků, složenou nejmenovaným veršovcem selským z XVIII. stol. Jiný variant u J. Vlčka, Děj. české lit. II., 1, str. 131.