str. 59
Starý rys zachován jest v písni str. 86, čís. 138:
U kostela stála
na housličky hrála:
vítám vás do kostela,
já jsem se dopustila,
vítám vás slovem božím,
kam já ty housle složím.
|
Obdobný text otiskl Holas v I. sv. své sbírky (str. 124, čís. 176) a připojil tam výklad: „Panně, která se dopustila, dány byly na záručí dřevěné kladky, zvané „housle", poněvadž tvarem svým se houslím podobaly („housle" ty byly v hrdle sešroubovány), a provinilá holka za trest a výstrahu postavena na veřejném místě u kostela. (Viz Ottův Slov. N. „Housličky".)"
Z umělých uvedeny jsou ballady Erbenovy „Svatební košile" a „Vodník" s nápěvy.*) Škoda, že nebyly uvedeny textové odchylky!
Mimo to zapsal autor ještě popěvek Raisův (str. 157, čís. 272), pak píseň skládanou dle písně Kalaíůnovy (Dorotko Trnková) z Tylova Strakon. Dudáka.
Od jisté mladé selky slyšel prý autor písně Hálkovy. Mělo býti uvedeno, které.
Tu a tam připojeny jsou — bohužel nesoustavně — drobnosti o zpěvácích, ale i tak jsou cenné. Na př. na str. 62, č. 96a, b- Znamenitý zpěvák zpíval při první návštěvě sběrateli variant b. Při druhé návštěvě však var. a-Když jej autor upozornil, že předešle zpíval jinak, prohlásil: „Ten nápěv já neznám, ten jsem nezpíval, to bude mýlka!" "
Nebo (str. 132, čís. 226): Nápěv jedné vánoční písně „slyšela neobyčejně nadaná zpěvačka v kostele času vánočního při požehnání. Jí se tato kostelní koleda Ježíškovi tak zalíbila, že pod nápěv podložila slova světská a vytvořila dětskou ukolébavku." (Srovn. ještě str. 158, č. 274.)**)
V závěru připojuji přehled skupin v tomto svazku obsažených:
Výpravné (str. 5—13). Zvláštní (13—14). Tu uvedeny ballady Erbenovy. Milostné (14—49). Láska nešťastná (50—81). Vínek (81—86). Žert. Satira (87—91). Vojenské (92—104). Svatební (105—130). Rodinné (—140). Taneční a tance (—164). Pijácké (—172). Sedlák a selské hospodářství (—184). Stavy (—190). Poslední věci. Smrt (—193).
Pro snazší orientaci jest třeba, aby aspoň v dalších dílech byl vždy — jako u Erbena a Sušila — vedle abecedního seznamu písní připojen obsah dílu dle skupin. Jiří Horák.
*
O. J. Brummer: Über die Bannungsorte der finnischen Zauberlieder.,
(Akademické pojednání.) Helsingsfors, 1908 8°, str. ni -f 153.
Víra, že jest možno nemoci lidské přenésti na zvířata nebo zaklíti na místa, odkud by neměly návratu, vyskytuje se ve všech téměř lidových literaturách a případy, jež i mezi třídami vzdělanějšími velikých měst zhusta se přiházejí, že totiž pověrám a čarám majícím moc léčivou na slovo se věří, dokazují jenom náklonnost lidstva i ve stavu nejcivilisovanějším spatřovati ve všem nepřirozeném a tajemném vliv a působení zvláštních bytostí a démonů.
*) Také z jiných částí - Čech mám zprávy o Erbenových balladach v ústech lidu. Prokop Slavík, žák c. k. reálky v Praze na Novém městě, upozornil mne, že ve Starém Bydžově v létě zpívají staří lidé „Vodníka". Koli. Dr. J. Konrád sdělil se mnou, že na Dymokursku zapsal Holoubka a Vrbu (s náp.).
**) Detaily toho druhu odůvodňují tuším přání, abychom se o zpěvácích dověděli více.
|
