A jiná rubrika: ,,Quae p r i n c i p а 1 i t e r in singulis locis lingua v i g e a t?"

Při značném stáří dokumentu — je tomu téměř iy2 století — a při proměnách náboženských a národnostních, které se zatím v Uhrách udály během XIX. století, bylo by zajisté svrchovaně zajímavo, seznámiti se se slovníkem a s poměry, které r. 1773 zachytil. Věrohodnost nebude ovšem absolutní. Ale jistě tehdejší úřady ať městské nebo církevní, ať státní či obecní, nepodléhaly ještě těm tendencím, které se vyvinuly v stol. XIX. a je velmi pravděpodobno, že na dané otázky odpovídaly přirozeně a podle pravdy, jak mohly. Poněvadž pak leckde i při farnostech katolických objevuje se lingua slovenica i ruthenic anebo střídavě, vidíme dále, že neztotožňovaly víru s národností, že už tehdy nelišily Rusa od Slováka podle toho, je-li orthodoxní čili ne, nýbrž že správně přihlížely к řeči; a poněvadž na ruskoslovenské hranici úředníci sami sotva dovedli posouditi filologicky, běží-li o dialekt slovenský nebo ruský — vždyť se o tom dnes neshodují ani filologové, — máme ve Slovníku patrně přiznání národa samého, přiznání národní příslušnosti. Zač se osada sama pokládala, za to byla připsána. A to je jistě pro r. 1773 zjev velmi zajímavý a pro poznání, jak se utvořily nynější poměry a jak dlužno dnes řešiti spory o rusko-slovenskou hranici, jistě důležitý.

@-----------------

Věda ve službách národnostního boje. V známém týždenníku Globus v i. čísle t. r., str. 19 čteme následující drobnůstku: „Německý národ, uzavřen mezi ostatními národy evropskými, musí s nimi se všemi bojovati o své hranice národnostní;. nejvíce na východě, kde Slované zdánlivě postupují, kde Slovinci, Češi a Poláci s nenapodobitelnou grácií se jeví a starému němecívému kantoru přivolávají slovo o mouřenínu, který učinil svou povinnost a může nyní jiti. Úplného porozumění pro všecky ty boje, kteréž nejspíše jsou jen předchozí srážky většího měření sil, nabudeme teprve, když studujeme historický průběh, který přivedl ke stvoření nyněj ších kraj ů východoněmeckých, tak oceníme obrovskou práci kolonisační, kterou konal na severu kmen saský, na jihu bavorský. Mravní oprávnění záleželo však mimo pokřesťanštění v tom, se že jednalo o revindikací, že znovu byla dobyta pradávná sídla Svevů a gotsko-vandalských kmenů." „Jak se dála germanisace širokých krajů od Sály a Labe až po Vislu, o tom mnoho bylo psáno, aniž by se bylo dospělo ke konečným vývodům. Co se stalo, a co v tomto ohledu ještě se stati má, o tom poučuje nás přehledně a jasně přednáška, kterou měl Zvěřínský archivář Dr. Hans Witte na schůzi historického spolku hanseatského vRostoku 1908 a která jest vytištěna v „Hansische Geschichtsblätter". Dříve vládlo mínění, že byli Slované jednoduše úplně vyhubeni a nahrazeni německými osadníky, ale nyní ukazuje se, čím hlouběji proniká lokální [zkoumání historické (v tom byl Witte pro' Meklenbursko vzorem), jak ovšem celé kraje byly osazeny německými přistěhovalci ze západu, v jiných krajinách nastalo míšení se Slovany, ale konečně v některých krajích zůstali Slované a poněmčili se, přijavše německý jazyk. Jak nyní se tu má počínati lokální zkoumání, jak má pracovati, posuzuje listiny místní, polní a rodinná práva, právní a agrární poměry, stavbu vesnic, to vykládá tato pozoruhodná přednáška, která končí s odkazem na nynější boje a dnešní Němce vyzývá, řídi ti se příkladem účinnou