sílou předků 12. а 13. století, kteří vzbudovali nové Německo na troskách rozbitého Slovanstva."

A tý-ž pisatel zajisté by se nerozpakoval mluviti o slovanských chau-vinech.

@----------------

Lednové číslo měsíčníku „Świat Słowiański" přináší velmi podrobný přehled poměrů katolické a řecko-uniatské církve ve východní Haliči a zároveň mapu znázorňující tyto poměry na základě dat z r. 1907. Nepodává jen počet far, kostelů, kněží obou vyznání, než líčí také národohospodářské poměry far a kněží, význam a úlohu jich ve veřejném životě. Spis. přiznává, že farní duchovenstvo uniatské má nepoměrně větší vliv na ruský lid, než duchovenstvo latinské na lid polský, i polský autor dovozuje, že následkem toho ruská církev zatlačuje církev polskou. Pozoruhodný jest daleko větší počet klášterníků katolických než uniatských a spis. i v tom shledává spíše ujmu pro polské zájmy. Vliv kněžstva ruského na lid ruský jest daleko větší než polského kněžstva právě následkem rodinného života uniatského kněžstva proti celibatu katolickému. Důležité jest, že ještě v uniatské církvi haličské nepoměrně větší počet presentačních práv mají lidé soukromí než v církvi katolické. Následek všeho toho j ела se dle vývodů autora, dra L. Kolankovského, v ústupu polského živlu ve východní Haliči.

@----------------

Ad. Piskáček v Daliboru (XXXI, 14 a 17) zaznamenává hru vánoční a tříkrálovou ze starých pražských jeslí. Zmiňuje se i o velmi charakteristických komických výstupech a lidových kupletecři, jež přednášely jednotlivé typické jesličkové figurky (kominík, lampář, dráteník, Kačenka a j.) a jež byly po svém způsobu zajímavé, třeba někdy íormou i obsahem obhroublé, ale nezapisuje jich.

@----------------

Dědictví Komenského připravuje vydání nového zpěvníku školského. Pokud jde o píseň lidovou, slibuje pořadatelstvo: „Lidová píseň bude ponechána v původním znění zpěvní části, průvod bude slohový t. j. úměrný rázu, době a stylu písně i jejímu původu (vzniku; na př. písně, jež vznikly z hudby instrumentální, budou provozeny v duchu nástroje). Násilných a přeumělkovaných harmonisací bude vyvarováno." Po hříších většiny dosavadních školních úprav proti naší národní písni konečně krok, jejž nutno jenom vítati.

@----------------

Dřevěný kostel ve Velkých Kozojedech (u Nového Bydžova) bude restaurován, při čemž — dík vlivu centrální komise památkové — bude dobře zachován jeho starý ráz. (Centrální komise na př. správně nepřipustila, aby sroubené stěny byly odstraněny a nahrazeny zděnými; způsobila, že plechová krytba sakristie bude vyměněna šindelovou a p.)

@----------------

Krása Našeho Domova IV,-10 podává řadu reprodukcí Jurkovičových fotografií valašských a slovenských chalup. V slovném doprovodu lituje, že všecka krása českého venkova přechází do museí, do sbírek a archivu a ničeho se nepodniká, aby byla zachována na svém místě. A přece v nejednom směru mohli bychom tu mnoho vykonat. Vliv města nivelisuje. a uniformuje lidové umění a bere mu všechnu životnou sílu. Proti tomu těžko bude bojovat. Ale města mohla by aspoň spolupůsobit pro uchování památek starého lidového amění a to nejen v musejních svých sbírkách, nýbrž i na místě jeho vzniku: Vzniká potřeba letních bytů, drobných vili. Už takové drobné „villy" na venkově se objevují, ale jaké, srovnáme-li je s našimi chalupami! . . . Vnést jen do těchto starý-ch chalup více čistoty a pořádku, co by hned z nich bylo! . . . Přímo ideál drobných vili, našich to vill.

@----------------

Na berlínské výstavce lidového umění, na kterou již Národopisný Věstník upozornil, byla krajkářská exposice rakouská uspořádána ústředním krajkářským kursem ve Vídni a exposice česká družstvem Zádruhy. Účel její byl rozšíří ti odbyt rakouských krajek. Jádro výstavky — dle zpráv časopiseckých — tvoří exposice z jubilejní výstavy pražské obchodní komory 1908. Pro oživení výstavky i proto, aby poskytla co nejnázornější poučení, pracovaly v ní krajkářky jednotlivých rakouských národů: z Čech krajkářka z Chebska, která pracovala rudohorské krajky (šitou technikou); Češka, jež vyráběla krajky technikou azurovou; Slovenka, paličkující krajky; Dalmatinka, jež hotovila krajky-reticella a Polka, pletoucí irské krajky. _