Plátenictví na Českotřebovsku.

Za starší doby bývali v Č. Třebové a okolí tkalci různých druhů: pláteníci (ha plátna a kanafasy), barchanie i, mezulánici, pytláci, štrůzokáři, jimž přezdívali též handrláci. Také dělali satyngl, trentin o, samet, š er k y a j.

V roce 1840 byl v Č. Třebové posledním mezuláníkem jakýsi Rob. Dělal mezulán z přezné osnovy a vlněného outku- na sukně a tače (místo šátku přes sebe). Kupoval vlnu napředenou a sám si ji barvil.

Nejméně devět desetin všech tkalců v kraji zde popsaném byli pláteníci, z těch pak v České Třebové byli až na nepatrnou výjimku samí culkaři, t. j. tkali z příze culkové (cuikovice, špuňkovice).

Domácí plátna, t. j. z příze doma napředené, byla několikera druhu košilovky, véba či tenké, pačesné a štrůzok; obě posledně jmenovaná nazývala se jinde plátno pytlové.

Košilovky dělaly se z pěkné příze lněné. Do „obchodu přicházely též pode jménem plátno vojenské (košilovky vojenské). Na jemné prádlo i do obchodu šla proslulá véba litomyšlská, v kraji takto známá. Tkala se z nejtenčí příze.

Z příze tvrdé či koudelné dělaly se pravé štrůzok y, t.j. dobré. v Kozlově plátnu tomu říkali štrůzok skrovný, t. j. tenký, z příze skrovné či tenké, doma napředené, nikoli trhové. Tento druh hrubých pláten byl nej lepší. Byl-li v jedenácti pásmech, slul p e n e s. Z pačísky dělalo se plátno pačesné. To bylo již hrubší předešlého, poněvadž předivo pocházelo ze lnu krátkého, neuroděného.

Ještě horší p átno poskytla hačkovice, čili příze z babiny, tvrdá, těžká to příze, pocházející z neumočených, po poli nebo ve stodole roztroušených a polámaných stonků, které se jen okřastaly a netřely. Příze ta dala štrůzok těžký a hrubý, avšak pevnější než špatná culkovina. Předli ji a setkati si dali jen chudí lidé; ve statcích, jak praveno, háček nedbali, aspoň málokde.

Hrubých pláten užívalo se v domácnostech na slamníky, pytle, plachty, podolky, sukně, podvléčky. Chudí měli z nich i celé košile, zástěry, ano i svrchní oblek. Nosilo se něco bíleného, něco i režného. Ostatně byl v tenkosti, jak podotčeno, rozdíl.

Plátna pro obchod značně se lišila od pláten domácích; nebyla ani tak široká, ani nadělaná. Příze v nich ovšem byla též všelijaká;

Domácích pláten, jak svrchu pověděno, v České Třebové nedělali; neměli na ně stavů zřízených, pracovali jen pro obchod. Zhotovovali plátna a pytle pro vojsko, pro lodě, pošty, pro malíře, do cukrovarů, plátna balicí, к umývání a j. Na nej horší druhy štrůzoků brali pouhou špuňkovinu, na silnější látky byla osnova vždy lepší a outek se řídil dle druhu zboží.

Nej horší druhy pláten, zhotovené z pouhých a to zase nej chatrnějších odpadků jsou t. zv. r u b к у.